Jak šla ovečka Barborka do světa

„Jmenovala Barborka a bylo jí tak akorát let.“ Kdysi dávno, ve svých devatenácti letech (takže opravdu dávno), jsem začala psát tento příběh. I když… ten příběh napsal už někdo kdysi dávno přede mnou. Příběh o ztracené ovci najdeme v Novém Zákoně a to hned ve dvou evangeliích. Příběh o tom, že tak, jako pastýř hledá usilovně každou zatoulanou ovečku, i naše zatoulané duše hledá Bůh… příběh o lásce a odpuštění.

V té době jsme s mým mužem vedli dětský klub, původně zamýšlený pro školní děti. Ale nakonec začaly chodit hlavně  děti ve věku 2-7 let. A mezi nimi byla dvouletá… Barborka. Když jsem tedy psala převyprávěný novozákonní příběh, její jméno bylo to první, které mi přišlo na mysl. Ani si neumím představit, že by se jmenovala jinak…

Uplynula řádka let. Barborka ležela v šuplíku, ale nezapomněli jsme na ni. Přemýšleli jsme, jak jí pomoci na svět.  Tehdy začínající výtvarnici Iloně Komárkové jsme zadali nakreslení obrázků. Ta shodou okolností strávila léto kdesi u oveček a jejich pastýř se jí stal modelem. Obrázky ale zase nějakou dobu ležely v šuplíku. Máme sice nakladatelství, ale barevná knížka byla na nás finančně příliš velké sousto. Jedné naší kamarádce z Holandska se však líbila Barborka natolik, že se rozhodla na její vydání udělat ve své zemi sbírku. A tak Barborka mohla začít dělat dětem radost…

Od té doby zažila Barborka spoustu různých dobrodružství. Dočkala se několika dětských divadelních zpracování. Její první malí čtenáři už jsou dávno dospělí. Byla vydána v holandštině a slovenštině, nyní je připraven k vydání maďarský a slovinský překlad. A doslechla jsem se, že některé děti si prý díky ní myslí, že ovečky se běžně jmenují Barborka. I když… kdoví… třeba tomu tak je…

žádné komentáře

přidat komentář



Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..