45 životních lekcí

Ve čtyřiceti pěti letech bych už konečně měla snad vědět, o čem ten život je, no ne? Připadám si… no prostě stará, čemuž se můj muž, který má za sebou již pár let padesátku, vesele směje. Nicméně mě to moje půlkulaté výročí strašilo celý uplynulý rok a nutilo mě, spolu s některými aktuálním životními událostmi, bilancovat, přemýšlet o tom, co je za mnou, co mne asi ještě čeká… A jaké životní lekce jsem se vlastně dosud naučila.

Některé lekce jsem se snažila již dříve předat svým dětem – napsala jsem pro ně osmnáct vzkazů. Ale teď jsem si řekla, že by to chtělo trochu podrobnější soupis… A tak vznikl tenhle (neúplný) seznam čtyřiceti pěti věcí, které jsem (zatím) pochytila – o sobě, o vztazích, o životě jako takovém. Některé z nich mi docházely ostudně dlouho… a je toho ještě určitě hodně, co mi nedocvaklo 🙂


1. Druzí lidé nestojí o mou pravdu.

Nemá smysl je o ní přesvědčovat. Na svoje životní lekce si musí přijít sami – takže tady klidně můžete přestat číst 😀

2. Druhé lidi nezměním.

A snažit se o to je ztráta času a energie.

3. Nejsem tu od toho, abych činila druhé lidi šťastnými.

Jejich štěstí je jejich boj.

4. Na všechny otázky nedostanu odpověď.

A je to tak v pořádku.

5. Není hanba přiznat, že něco nevím nebo neumím.

Ostuda je tvářit se, že jsem všude byla, všechno viděla, všechno zažila.

6. Smutek není napořád.

Přichází a zase odchází.

7. Není špatné se hněvat.

Je špatné vylévat si vztek na druhých lidech.

8. Nic mě nestojí nechat druhé zazářit.

Můžu se radovat z toho, že jim dám prostor využít svůj potenciál.

9. Pozvání na kafe může změnit někomu život.

Dát někomu hodinu svého času, naslouchat mu, sdílet svou zkušenost – stojí to málo a jemu to může pomoct dojít o kus dál.

10. Lidi, co mi připadají divní, mají pro to, jací jsou, své důvody.

Já zase třeba připadám divná jim.

11. Nesmím se rozpakovat dát na svou intuici.

Není neomylná, ale mívá pravdu až příliš často.

12. To, co si na sebe obleču, ovlivňuje mou náladu.

Proto je užitečné pořizovat si na sebe jen ty věci, ve kterých se cítím dobře.

13. Lidé přicházejí a odcházejí.

Lidé se mění a ne všechna přátelství jsou na vždy, to mi ale nemusí bránit být vděčná za to, co je tady a teď.

14. Některé lidi je lepší nechat odejít.

I když to bolí.

15. Opravdoví přátelé jsou výhrou pro život.

Mám vždycky komu zavolat – s prosbou o pomoc, abych pomoc nabídla, abych sdílela radosti i smutky.

16. Nestydím se říci si o pomoc.

Učí mne to pokoře. A navíc nechci, aby se někdo ostýchal říci o pomoc mě.

17. Někdo pomůže mně, vrátím to jinde.

Ne vždy může pomoc fungovat recipročně. Vždy se ale najde způsob, jak pomoc „poslat dál“.

18. Nemá smysl hádat se o hlouposti.

Nikam to nevede a kazí to vztahy. (tohle byla teda hodně těžká lekce :D)

19. Většina věcí, které mě rozčilují, jsou hlouposti.

Je lepší šetřit si energii na to, co je důležité.

20. Geny nepřechčiju.

Můžu se jen snažit s nimi koexistovat co nejlepším způsobem.

21. Nepiju kafe, co mi nechutná.

Na to je život moc krátký. Buď ho vrátím, nebo ho nechám nedopité.

22. Potřebuju dostatek samoty.

Sama jít na kafe. Sama cestovat. Sama jít vyvenčit psa.

23. Lidská mysl je obdivuhodná.

A dokáže se neustále učit nové věci. Je proto škoda ustrnout na místě.

24. Zpomalit v životě je nezbytné.

Jinak shořím jako koudel.

25. Není nic špatného na tom vědět, co chci.

Není to arogantní, jen je potřeba to komunikovat s laskavostí.

26. Nesmím druhé soudit podle obalu.

Řada lidí, co mi nebyli na první setkání nějak zvlášť sympatičtí, se stali mými přáteli.

27. Trápení se nedá poměřovat.

Není větší a menší trápení – každý má to svoje a to musí nějak unést.

28. Vděčnost mě přenese přes těžké časy.

Protože i když je všechno v háji, najde se něco, za co mohu děkovat.

29. Nemá smysl se porovnávat.

Vždycky je někdo hezčí, bohatší, šikovnější, vzdělanější, úspěšnější. To se nedá vyhrát.

30. Nevěřím lidem, co si neumí udělat legraci ze sebe.

Takoví se často uspokojují ponižováním druhých.

31. Nevadí, že mě baví dělat tolik různých věcí.

Naučila jsem se z toho udělat přednost.

32. Nemusím na všechno kývnout.

Nemusím přijmout každou pracovní nabídku, nemusím spolupracovat s lidmi, se kterými jsem nekompatibilní, nemusím ztrácet čas snahou o to, co neumím.

33. Lidem pomůže, když dám najevo svou slabost.

Je to pro ně úleva, že nejsem dokonalá.

34. Můj výkon neurčuje mou hodnotu.

Hodnotu mám, i kdybych od teď nehnula ani prstem.

35. Vždycky se najdou lidé, kterým polezu na nervy.

Nic s tím neudělám. Mohu jen uznat, že mám slabé stránky, které mohou druhým lidem vadit.

36. Vždycky se najdou lidé, kteří mě budou mít rádi.

Protože je na mě dost věcí, kvůli kterým si mě oblíbí.

37. Nemusím se bát někomu důvěřovat.

Neznamená to důvěřovat kdekomu. Ani to neznamená, že se nikdy nezklamu. Ale je stále dost lidí, kterým věřit můžu.

38. Nemusím se omlouvat za to, jaká jsem.

Že jsem žena. Že jsem hlučná. Že mám pro věci zápal. Že mi to myslí. Že nejsem dokonalá.

39. Je lepší držet se dál od lidí, co neumí uznat chybu.

A sama si dát pozor, abych takovým člověkem nebyla.

40. Omluva by neměla obsahovat „ale“.

Omluva je bezpodmínečná, neshazuje vinu na druhé.

41. Lidé, kteří o sobě nepochybují, jsou nebezpeční.

A lidé, co nepřipouští kritiku, zrovna tak.

42. Odpuštění a smíření jsou dvě různé věci.

Na odpuštění stačím sama, na smíření musí být dva.

43. Radost se skrývá v malých věcech.

Stačí si jich všímat.

44. Milost je zadarmo a přesto stojí hodně.

Není proto laciná.

45. Ať se děje cokoliv, Bůh je se mnou.

Tohle vědomí mě neopouští a zachránilo mi život.


Jaké důležité životní lekce jste se naučili vy?
Jak by vypadal váš seznam?
tedy ještě zdaleka nejsem s učením se u konce – a ráda se inspiruji!
Tagy příspěvků: