Zootropolis: Město zvířat

Zootropolis (v originále případnější Zootopia) obývají, jak jinak, zvířata. Žijí v tak trochu utopistickém světě, všechna pěkně pospolu, predátoři i jejich kořist. Všichni se tolerují a panuje zde harmonie. Počkat – nebo vlastně ne?

Judy Hopkavá, slečna králíková z farmy, odjakživa toužila po tom, být policistkou v hlavním městě. Přes všechny překážky se jí podaří tohoto snu dosáhnout. zootropolisOvšem jako jediný králík mezi buvoly, nosorožci a medvědy to v policejním sboru, jak se dalo čekat, nebude mít zrovna jednoduché. Skončí jako dopravák a má za úkol pokutovat špatné parkování. Při své práci pak narazí na lišáka Nicka, fikaného podvodníčka. Když se pak ale Judy pustí do kauzy pohřešovaného pana vydry, Nick se stane jejím parťákem v pátrání. Judy brzy zjistí, že pod utopickým nátěrem město skrývá i své temné stránky…

Svět Zootropolis je promyšlený do detailu, včetně čtvrtí jako je Tundrov či Sahara. Proklamovaná harmonie je symbolizována starostou lvem a jeho zástupkyní ovečkou. Vtipných momentů je ve filmu celá řada, nemohu nejmenovat alespoň úředníka lenochoda na dopravním inspektorátu, rozkošnou mafiánskou svatbu s odkazy na Kmotra či klub naturistů, kde jsou zvířata (no považte!) nahá.

Ve filmu se opakovaně objevuje myšlenka, že nemůžeme docílit svých cílů bez tvrdé práce. Sympatické také je, že jednotlivé postavy nejsou černobílé. Dělají chyby, ale zároveň věří, že je potřeba to zkoušet znovu. Zjišťují, že je potřeba dávat si pozor na to, co říkáme – protože slova mohou někoho zranit, a učí se odpouštět. Přijdou na to, že není dobré posuzovat druhé podle toho, jak se jeví na první pohled. Film se také trefuje do různých předsudků, které se rodí ze strachu. Ovšem heslo „Kdokoliv může být kýmkoliv“ považuji za kapku sporné a ve filmu vyznívá dost nuceně. Rodiče velmi malých dětí by také měli vzít v úvahu, že je v tomto filmu pár docela napínavých scén. Někomu může připadat nepatřičná i zmíněná „nahá“ scéna.

Na animaci je vidět, že natáčení předcházela pečlivá příprava. Tvůrci řadu měsíců studovali chování zvířat v zoologických zahradách, na safari a dokonce přímo v Keni. Vyhráli si pak i s takovými detaily, jako je pohyb králičího ocásku, špicování uší či krčení čumáčku a dosáhli tak velké míry realističnosti.

Celkově je Zootropolis nadprůměrný a zábavný film, u kterého nepředvídáte rozuzlení zápletky už po deseti minutách a na rozdíl od řady jiných animáků poskytuje zajímavé náměty na přemýšlení a diskusi s dětmi – o předsudcích, o dosahovaní osobních cílů, o přátelství nebo o tom, že „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (1. Samuelova 16,7)

úvodní fotografie: Disney

žádné komentáře

přidat komentář