Zamyšlení při Valentýnu

Dneska je svátek sv. Valentýna – to ani nejde přehlédnout. Všude červená barva, růže a srdcata a čokoláda a podobně. Kýč jak bič, importovaný svátek, komerční šílenství. Naprosto chápu, že ho třeba nemá každý rád.

Samotný příběh svatého Valentýna je přitom vskutku zajímavý. Podle historických indicií to vypadá, že existovali  dokonce dva Valentýnové. Příběhy o nich se ale během staletí slily dohromady.  Podle vyprávění se ve třetím století Valentýn odhodlal vzbouřit nařízení císaře, podle kterého se nesměli vojáci ženit. Svatý Valentýn zamilované páry tajně proto oddával. A za to skončil ve vězení. Tam se sblížil s jedním ze žalářníků, který měl slepou dceru. Žalářník mu řekl: „Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentýn se za ni tedy modlil a stal se zázrak – dívka byla uzdravena. Valentýnově popravě se však nedalo zabránit… a Valentýn den před svou smrtí dívce napsal poslední vzkaz, který podepsal „tvůj Valentýn“…

Pochopitelně není vůbec jasné, co z toho se vlastně skutečně přihodilo a co ne, ale jisté je, že svátek svatého Valentýna se postupem doby slavit začal.

Zázraky se ale mohou dít i dnes. Kdy jsme naposled řekli svým blízkým, že je máme rádi? Nemyslím jen svým partnerům – ale dětem, rodičům, přátelům?

„Mám tě rád/a“ se dá říct různě, to ví každý, kdo přečetl knihu Pět jazyků lásky. Můžeme pro druhého něco hezkého udělat. Nebo věnovat mu soustředěnou pozornost. Dát dárek, na kterém je poznat, že ho dobře známe. Můžeme ho obejmout. A nebo mu to prostě říci.

Co využít dnešní den k tomu, abychom dali najevo lásku někomu, u koho jsme to už dlouho neudělali? Někomu, kdo to vůbec nečeká? Napsat vzkaz. Koupit tu obligátní čokošku – přesně tu, co má ten druhý rád. Říct „Jsem tak ráda, že tě mám.“ A ač se to nezdá… je klidně možné, že se stane zázrak.

 

 

žádné komentáře

přidat komentář