Věci, které neříkat bezdětným

V nedávném článku Věci, které neříkat nezadaným, jsem se věnovala skutečně nepříjemným komentářům, které si svobodní občas vyslechnou. Ani vstupem do manželství ale nejste za vodou. Najednou vaše okolí začne zajímat, kdy budete mít děti, kolik jich chcete mít a případně, proč je ještě nemáte.

Pro všechny, kteří si lámete hlavu nad tím, proč nějaký pár z vašeho okolí nemá děti, mám pro vás rozřešení této záhady. Jsou v podstatě dvě možnosti:

  1. Děti (ještě) mít nechtějí. O tomto tématu možná někdy jindy.
  2. Děti chtějí, ale zatím se jim nepodařilo otěhotnět. A pro ty to je zvlášť bolestivé téma.

Většina lidí nechce neplodným párům nijak ublížit – jejich komentáře jsou často jen snahou uvolnit napětí, které vzniká, když se o boji s neplodností od svých přátel či příbuzných dozví, chtějí jim pomoci v jejich těžké situaci. Bohužel mohou zlehčováním i dobře míněnými radami ranit.

Jakým komentářům a otázkám je tedy dobré se v takových situacích vyhnout?

Kdy už budete mít konečně děti?

Je možné, že ani nevíte, že dotyčný pár bojuje s neplodností, ale vždy je potřeba počítat s tím, že to tak může být. Pokud položíte takovou otázku, ještě hůře někde na veřejnosti, můžete tím zbytečně zasáhnout velice citlivé místo.

Vy se máte, aspoň se pořádně vyspíte

Neplodné páry opravdu nejsou zvědavé na vaše ujišťování, že byste s nimi hned měnili. Nejsou naivní, vědí, že mít děti znamená spoustu energie. Nevyspíte se, jste do značné míry omezení v tom, jak si plánujete čas a máte s nimi spoustu starostí. Nejspíš byste ale neřekli, že kdybyste to věděli, tak byste si děti nepořizovali, ani je kvůli nevyspání nestrčíte do děcáku. Protože je milujete. Používat tedy náročnost péče o děti jako argument, proč mají být bezdětní vlastně spokojení, je poněkud mimo.

A zkoušeli jste…

Neplodné páry jsou o svém problému informovány určitě lépe, než vy. Umí hledat na internetu, nejspíš jsou zapojeny do diskusí, které jsou určeny pro ty, co bojují s neplodností, a řadu alternativ již prodiskutovali se svým lékařem. Nedávejte jim proto nevyžádané babské rady ani se nesnažte jim vyprávět o tom, že „víte o někom, kdo…“.

„Občas se stává, že mají lidi takové rady jako třeba „nesmíš na to tak myslet“, „třeba to tak Pán Bůh chtěl“, případně poradí nějakou bylinku, ale nemají moc ponětí o tom, jak závažná ta diagnóza je a že u mě bylinka těžko pomůže.“

A čí je to teda chyba?

Jen proto, že se vám nějaký pár či jeden z páru svěří, že bojují s neplodností, neznamená, že se vám chce svěřovat s detaily. Navíc označovat neplodnost za něčí chybu je opravdu kruté.

Oba s manželem nás hodně trápilo, když se na veřejnosti začalo pitvat, čí je to chyba, a už se rozebíralo, kdo měl ve které rodině kolik dětí a kde byly bezdětné páry a proč asi.

Tak vždycky můžete zkusit IVF, ne?

Nemůžete otěhotnět? Tak jděte na umělé oplodnění, ne? Na IVF se někdy pohlíží jako na zaručené řešení neplodnosti. Problémů je ale hned několik. Jednak je to fyzicky i psychicky náročný proces. Patří k němu hormonální příprava, odběr vajíčka, oplodnění a kultivace embryí a následně jejich transfer. Není také zaručeno, že bude IVF úspěšné. Ne každý pár chce však zvolit IVF s ohledem na etické důvody. A v některých případech IVF není řešením daného zdravotního problému, kvůli kterému je pár neplodný.

Ty chceš podstoupit umělé oplodnění? To je hřích!

Druhý extrém je, když někdo jednoznačně odmítá léčbu neplodnosti. Bohužel takové odsouzení přichází často bez hlubší znalosti tématu.

Dost mě zranilo, když jsem se svěřila našemu kazateli a říkala mu, že mi nezabírají léky a vypadá to, že jediná možnost bude umělé oplodnění, tak to hned odsoudil, aniž by věděl nějaké doplňující informace, třeba že IUI sice technika umělého oplodnění je, ale nezahrnuje manipulaci s embryi, takže je eticky v pohodě. On to ale na základě neinformovanosti hned zavrhl.

Léčba neplodnosti zahrnuje mnohem širší spektrum terapie než pouze IVF. Seriozní reprodukční centrum provede pečlivou diagnostiku páru a poté předestře možnosti léčby od těch nejjednoduších a nejméně invazivních až po ty nejsložitější, které vyžadují závažná etická rozhodnutí. Do těchto možností patří například hormonální léčba, inseminace (IUI) a také IVF.
IVF je terapie, která je v některých ohledech eticky kontroverzní. Zkušenosti mnoha křesťanů ale ukazují, že k IVF lze přistoupit eticky a odpovědně. Mohou se například rozhodnou oplodnit jen omezený počet nastimulovaných vajíček, případně vajíčko jediné v rámci přirozené ovulace. Lze také „adoptovat“ již existující zmražené embryo nebo jít cestou zmražení nastimulovaných vajíček, která se pak budou postupně oplodňovat.

Co kdybyste si dítě adoptovali? (+ Pak určitě otěhotníte)

Myslíte si, že je to ještě nenapadlo? Adopce jistě je cesta pro některé neplodné páry. Ale není to snadné rozhodnutí a zahrnuje to přijetí faktu, že vlastní děti mít nebudou. Projít takovým zármutkem trvá nějaký čas. Adopce není náplast na bolest, která je spojena s neplodností. Vnucovat adopci jako snadné řešení je krátkozraké. Některé páry nikdy nedojdou do bodu, že zatouží po adopci, což ale neznamená, že jsou sobečtí. Jen se prostě rozhodly, že to pro ně není vhodná cesta.

Nesmíš se tolik stresovat, pak to půjde samo

Přesvědčení, že neplodnost je především otázka psychologická, je oblíbený mýtus. Pravdou ale je, že naprostá většina neplodných párů má diagnostikovatelnou tělesnou příčinu své neplodnosti. „Méně se stresovat“ jejich fyzické potíže nevyléčí o nic víc, než by to pomohlo diabetikovi. Taková rada může řešení jejich problému naopak oddálit, protože ve snaze tvářit se, že se nic neděje, mohou k diagnostice a léčbě přistoupit mnohem později, než by bylo potřeba.

Neboj, jste mladí, máte čas

To, že je někdo mladý, neznamená, že je vůči neplodnosti imunní. Existují navíc diagnózy, u kterých je naopak důležité, aby žena otěhotněla co nejdříve, protože její šance s věkem prudce klesají. Znamená to tedy, že oproti jiným mnoho času nemá.

To máte z toho, že jste dali přednost kariéře

Podsouvat někomu, že si za neplodnost může nebo že je to dokonce snad nějaký trest, je velice necitlivé. I kdyby snad dotyčný skutečně odsouval rodičovství ze špatných důvodů, takový komentář mu těžko nějak pomůže.

Navíc to, že někdo neměl dítě v mladém věku, vůbec neznamená, že to bylo kvůli kariéře. Mezi nejčastější důvody, proč ženy odkládají založení rodiny, patří to, že nejprve chtějí mít bezpečný partnerský vztah – což je známkou zodpovědnosti, nikoliv nezralosti.

Závěrem

Možná máte ve svém okolí neplodný pár, kterému chcete pomoci. Už víte, co nemáte říkat – ale co naopak pomůže?

Zkuste něco takového:

  • To je mi moc líto. Chceš mi o tom říct víc?
  • Je něco, v čem ti můžu pomoci?
  • Musí to být moc těžké. Je mi líto, že tím procházíš.
  • Kdybys o tom někdy chtěl/a  mluvit, jsem tady.
  • Myslím na tebe.

Téma neplodnosti je citlivé téma. Nezlehčujte proto bolest svých příbuzných či přátel, kteří se s ní vyrovnávají. Víc, než abyste se ptali, jim raději naslouchejte. To, co se dozvíte, nevykládejte všem kolem. Pokud jste věřící, modlete se za ně. Nemusíte se tvářit, že zcela rozumíte všemu, čím procházejí – i tak můžete dávat citlivě najevo podporu a lásku. A především, buďte připraveni jim být na blízku dlouhodobě.

„Pomáhá mi, že jsem se pár lidem svěřila a že vím, že se za mě v této chvíli modlí.“

„Velmi mi pomohla reakce mé tchýně. Po té, co si vše vyslechla, mi úplně klidně řekla, že to vůbec nevadí, že i kdyby jsme děti neměli, tak můžeme přece mít spolu krásný život a být jinak druhým lidem platní. Toho si na ní moc vážím, že ani na chvíli nedala najevo lítost nad tím, že třeba nebude mít vnoučata, protože při vlastním trápení bych nebyla schopná utěšovat rodiče, že třeba nebudou prarodiči.“

Děkuji všem, kteří se se mnou otevřeně podělili o své nelehké zkušenosti a článek v mnohém doplnili.

Chcete vědět víc?

128102Přečtěte si knihu Naděje pro Chanu od Jennifer Saakeové, která vyšla v našem nakladatelství Samuel.

Kniha je pohlazením na duši pro všechny, jejichž srdce zvrásnily nezhojené i zhojené rány a nenaplněná touha po vlastním dítěti. Obsahuje mnoho užitečných myšlenek, poradí, jak se vyrovnat se svou osobní bolestí, a co je nejdůležitější – připomene nám, že na své trápení nejsme sami.

– Marta a Přemysl Kopečkovi, iniciativa www.bezdetnost.cz

KNIHU NAJDETE TADY

Podívejte se na video Chloe – Příběh o neplodnosti, adopci a Boží lásce, ke kterému jsem dělala titulky.

Věci, které neříkat nezadaným

Tagy příspěvků:
,