Statečné ženy a co se od nich můžeme naučit

Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. (Bible, kniha Přísloví)

Statečnost jako lidská charakterová kvalita je tradičně považována především za mužskou vlastnost. Záchranáři, vojáci, hasiči… s těmi si odvahu automaticky spojujeme. U mužů se statečnost výrazně cení – správný chlap je přece silný, odvážný, umí se postavit za svou věc. Je však statečnost a odvaha skutečně výsadou mužů?

„Znala jsem paní, Židovku, která měla jít do koncentráku a zanechat tu tři malé děti a invalidního nežidovského manžela. Její kamarádka, svobodná, bezdětná, šla do transportu místo ní.“

Hrdinkou může být žena, která nejen bojuje s rakovinou, ale zároveň povzbuzuje v tomto boji další. Může to být učitelka, která nepotřebuje směrnice na inkluzi, protože ji dávno praktikuje. Statečná žena je ta, která se jako pěstounka rozhodla dát domov dětem, které nikdo nechtěl. Odvahu stojí změnit kariéru a vybudovat firmu, která dává šanci dalším ženám získat práci v regionu s vysokou nezaměstnaností. Hrdinkami mohou být bojovnice na lidská práva, zdravotní sestry, advokátky, dobrovolnice v neziskových organizacích, vědkyně…

„Moje babička byla původem brněnská Němka, vdaná za Čecha. Po obsazení nacisty si odmítla vzít říšské občanství a když pak za ní přišli ještě jednou, za války, snad někdy v třiačtyřicátým, úředníci přímo ke dveřím v domnění, že jde o nějaký administrativní omyl (čeští Němci měli na říšský občanství automatický nárok), odmítla ho zas. Nic moc to není, ale myslím, že to bylo za války víc, než ukázala většina lidí tady.“

Statečná byla moje francouzská babička, která se rozhodla žít s dědečkem v komunistickém Československu a přes nátlak úřadů se odmítla zříct svého francouzského občanství. Riskovala moje učitelka na gymplu, která mi prozradila, kdo z jejích kolegů mě prásknul estébákům a na koho si tedy mám dávat pozor. Odvážná byla moje máma, když dálkově při práci a dvou dětech dodělávala vysokou školu.

Statečných žen jsem ve svém životě potkala celou řadu – každá byla jiná, něčím originální, svá. Ale všimla jsem si jedné věci: ženská statečnost nebývá hlasitá, nevystavuje se na odiv – často je nenápadná, tak nějak… samozřejmá. Pokud statečné ženě řeknete, že její statečnost obdivuje, buď se na vás překvapeně podívá, o čem že to mluvíte, nebo se začne rovnou smát.

„Moje kamarádka si vzala chlapa, vdovce se třemi malými dětmi, spolu měli další čtyři. Všechny je vychovali, včetně podpory na VŠ. To je pro mě takové obyčejné hrdinství.“

„Mojí kamarádce vážně onemocněl manžel, mají dvě malé děti a ona zvládá takové každodenní hrdinství, starat se o ně tak, aby co nejméně pocítily úzkost, kterou cítí ona, udržuje si pozitivní myšlení. Velmi ji obdivuji.“

„…Není statečná v tom duchu, kdy by někoho zachránila, ale přes svůj těžký osud se se vším vždycky poprala…“

Jak v sobě jako ženy můžeme pěstovat statečnost a odvahu? Tady je několik věcí, které mne na statečných ženách inspirují.

Změnu berou jako šanci

Změny mohou být děsivé. Změny ve vztazích, změny v práci, změny bydliště… Změna je nezbytnou součástí života, jeho jedinou konstantou. Při změně vždy něco ztrácíme a je zdravé to „oplakat“. Zároveň je to však šance – jak jinak, než na změnu, na nový začátek, na nové nadechnutí. Statečné ženy tohle vědí. Dokážou udělat další krok, i když je do neznáma.

Hospodin řekl: „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. (Izaiáš 43:18-19)

Umí znovu vstát

Každá z nás někdy upadneme. Může to být špatně zvolené zaměstnání. Nebo se zapleteme do nebezpečného vztahu. Pustíme se do nějakého projektu, který nedopadne dobře. Statečné ženy selžou. Zklamou druhé i samy sebe. Udělají hloupé chyby. Ale pak zase vstanou a jdou dál. Vědí, že jsou pády a omyly jsou součástí života. Znovu najdou svou důstojnost, svůj hlas, svůj směr. Znovu vykročí.

Jsou vytrvalé

Vědí, že někdy nezbývá, než zatnou zuby – a jít. Dělají často „obyčejné“ věci, které významně ovlivňují životy jejich blízkých, s neobyčejnou vytrvalostí.

„Nejvíce mě svojí odvahou inspirovala moje mamka. Taťka nás opustil, když mi bylo 10, sestře 5 a mému bratrovi 12. Byla na nás sama a ne vždy to měla jednoduché. Obracela každou korunu, sama si raději dala jen samotný rohlík, abychom my děti měly co jíst, co na sebe, abychom se necítily nějak špatně mezi vrstevníky. I přes to všechno nikdy neztratila víru v Boha.“

Jdou novou cestou

Žena, která má odvahu, se nespokojí s tím, že „takhle se to vždycky dělalo“. Dělají věci jinak. Je jim zdravě jedno, co si o nich myslí druzí. Nebojí se prošlapat novou cestu, posouvat hranice, být „divná“. Ví, že pokud bude žít jen podle toho, co se od ní očekává, udusí to její oheň. Má odvahu mít vize, které ji přesahují.

„Moje učitelka matematiky na druhém stupni ZŠ adoptovala duševně postižené dítě, kterému se hodně věnovala. Na rovinu nám řekla, že na oslovení „soudružko učitelko“ nebude reagovat, protože ve třídě žádnou soudružku nevidí. Ona se cítí být paní učitelka. A učila tak zajímavě, že se matika stala mým druhým nejoblíbenějším předmětem.“

Záleží jim na pravdě

Statečné ženy rozlišují dobré a zlé, pravdu a lež. Neznamená to, že se spokojí s jednoduchými odpověďmi. Hledají, pochybují, ptají se. Nebojí se říci nahlas, co si myslí. Ozvou se, když se kolem nich děje nějaká nespravedlnost. Mluví za ty, co nemají hlas.

Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí, a za práva všech bezmocných. Otevři ústa, suď spravedlivě, zastaň se chudých a ubohých! (Bible, Přísloví 31:8-9)

Dokážou říct „ne“

Pro řadu žen je těžké naučit se říkat ne. Statečné ženy to dokáží. Umí si vymezit hranice. Naučily se, že obětovat se lze jen po určitou mez. Nenechají se ničit nároky druhých, nenechají si podsouvat pocity viny.

Dokážou odpouštět

Statečná žena v sobě nedusí hořkost. Naučila se, že může být velkorysá, že může odpouštět a nepočítat křivdy.

„Potkal jsem v bývalé Jugoslávii Romku, vyznáním muslimku, byla to nejčistší duše, co jsem kdy poznal, absolutně nesobecký tvor. Srbové její rodinu na začátku války vyhnali z Prijedoru, útočiště našli ve Vitezu, tam její rodiče zavraždili chorvatský extremisti poté, co se rozpoutaly chorvatsko-bosňácké střety. Na otázku, co si myslí o Chorvatech, odpověděla: „Myslím, že jsou to velmi zbožní lidé.““

Nebojí se svého strachu

Odvážné ženy přišly na to, že odvážným člověka nedělá to, že nemá nikdy strach. Naučily se, že každý z nás máme své strachy a pochybnosti – jde ale o to, aby neovládly náš život.  Nečekají tedy na to, až se budou méně bát, až budou více statečné nebo až bude cesta bezpečnější. Jdou dopředu ne proto, že se nebojí, ale strachu navzdory. Protože svůj cíl vidí jako důležitější, než svůj strach.

Ježíš řekl: „Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“ (Bible, Jan 16,33)

Mají svou smečku

Statečné ženy vědí, že potřebují podpůrnou síť. Mají přátele, na které se mohou spolehnout, kteří je neodsuzují, kteří při nich stojí.

Dokáží zároveň takovými přítelkyněmi být. Zastanou se vás. Podrží vás v trápení. Vynadají vám, když je to potřeba. Je s nimi legrace, protože samy sebe neberou tak vážně. Kryjí vám záda. A rozumí tomu, že každý z nás potřebujeme někoho, komu můžeme zavolat ve dvě ráno.

Dělají, co můžou

Odvážné ženy vědí, že dělají, co můžou – a že to stačí. Nemají od sebe nesmyslná očekávání. Nesnaží se být dokonalé, snaží se úplně obyčejně žít co nejlépe svůj život den po dni, krok za krokem.

„Je tolik možností, jak být v tomhle světě odvážný. Odvaha někdy znamená položit život za něco důležitějšího, nebo za někoho jiného. Odvážný člověk se ve jménu vyššího zájmu někdy musí vzdát všeho, co dosud poznal, všech, které miloval. Ale někdy ne. Odvaha někdy znamená snášet bolest se zatnutými zuby a odžít si každý další den, který člověka dělí od lepšího života.“ – Veronica Roth, spisovatelka

Děkuji vám všem, kdo jste přispěli do článku svými příběhy.

 

komentářů 10

  • Ivana Dittrichová 20/11/2018 at 12:48

    Pro mě je tento rok odvážná moje stará maminka ,která byla schopná a dost odvážná doprovodit tátu do cíle jeho životní cesty.
    Umožnila mu zemřít ve své posteli ,doma, mezi svými lidmi.
    Ona byla s ním do jeho posledního dechu ,zpívala mu ,ačkoli táta nebyl
    věřící ,modlila se nad ním. Byla vyčerpaná,unavená ,ale štastná ,že to zvládla.Možná to není odvaha ,ale v dnešní době je to spíše vyjímka ,než pravidlo.

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 20/11/2018 at 12:58

      To je krásné, díky, že jste se o příběh vaší maminky podělila!

      Odpovědět
  • Marianna Gazdikova 20/11/2018 at 17:37

    To je krasny clanok💙Ake dolezite a potrebne je pisat o dnes takej nepopularnej vlastnosti akou je odvaha! K odvahe potrebujeme byt odvazni. Dakujem ☺

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 20/11/2018 at 17:42

      Hlavně ji řada lidí nečeká od žen. Ale my ženský nejsme žádný ořezávátka 🙂

      Odpovědět
  • Martina 21/11/2018 at 20:54

    Odvážná byla moje babička, ovdověla, když jí bylo 28 let, měla 3 syny. Mému taťkovi byly 3 roky, když děda tragicky zahynul na trati. Navzdory tomu, že zůstala sama, podařilo se jí její chlapce dobře dovést do dospělosti.

    Odpovědět
  • Martina 21/11/2018 at 20:57

    Odvážná je i moje kamarádka Zlatka. Před 2 roky měla mrtvici, nedávno měla další operaci. Navzdory všemu, hýří optimismem a vírou a povzbuzuje druhé,

    Odpovědět
  • Martina 21/11/2018 at 20:59

    Odvážná je i moje mamka. Je jí 77 roků, je nevidomá. Přesto si nepřipouští své limity. Ráda chodí evangelizovat mezi lidi. A chce si splnit i svůj sen, že pojede se mnou do Afriky na konferenci. Také má pevnou víru a ráda se modlí za druhé.

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 22/11/2018 at 07:48

      Ať vám cesta vyjde! 🙂

      Odpovědět
  • Libuše Pavelková 21/11/2018 at 22:09

    Já měla nejstatečnější maminku na světě! Když mi bylo 5 let (veřte nebo ne – před 50 lety), diagnostikovali ji rakovinu prsu. Měla přání dovést mne do dospělosti. To se jí také povedlo! Nikdy si nestěžovala, všechno uměla, byla radostná a krásná! Protože v mých 18 letech zemřela, nestihla jsem zjistit, v čem byly její slabé stránky. Navzdory bolestem a špatné prognóze bojovala do posledního dechu. Žila pouhých 44 let, ale všechny kolem sebe výrazně ovlivnila. Ženu statečnou kdo nalezne? Já ji potkala!

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 22/11/2018 at 07:47

      Díky za příběh <3!

      Odpovědět

přidat komentář



This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.