Spolupráce v Trojici

Na začátek mám pro vás malý úkol: porozhlédněte se ve svém okolí po asi tak dvouletém batoleti. Výborně. Nyní mu prosím vysvětlete, co je to periodická tabulka prvků. Dítě by tomu mělo zcela porozumět a ještě být schopno to vysvětlit ostatním. Už to máte? Že jsem si vymyslela naprosto nesplnitelný úkol? Podobné to je, když se Bůh snaží nám vysvětlit sám sebe. Bůh se nám dává poznat skrze své Slovo, ale to, jaký skutečně je, zatím vidíme jen z částky1. Předesílám tedy, že toto je potřeba na paměti i při čtení tohoto článku.

V minulém článku jsme nahlédli do toho, jak se vyvíjelo základní porozumění tomu, kým je Bůh ve své trojjedinosti. Naší otcové ve víře došli k tomu, že Boží osoby jsou neoddělitelné. Nemůžeme se tedy setkat s jednou Boží osobou, aniž bychom se zároveň nesetkali i s těmi ostatními dvěma. Nemůžeme myslet na Otce, Syna a Ducha svatého, aniž bychom zároveň neměli před sebou jejich dokonalou jednotu. Všechno, co Bůh dělá, je dílem celé Trojice. Kdykoliv jedná Bůh, jedná Otec, Syn a Duch svatý. To ovšem neznamená, že všechny osoby dělají totéž – například Bůh posílá svého Syna na zem, Syn umírá na kříži a Duch obživuje člověka ke spasení.

Podívejme se na alespoň některé základní oblasti, ve kterých můžeme v Písmu vidět rovnocennou spolupráci mezi Otcem, Synem a Duchem svatým.

Stvoření

První oblastí, kde vidíme spolupráci v rámci Trojice, je stvoření. Na počátku nebylo nic, jen věčný Bůh. Pusto, prázdno… a Bůh, který se rozhodne z „ničeho“ stvořit „něco“. Apoštolské vyznání víry začíná slovy: „Věřím v Boha, Otce Všemohoucího, Stvořitele nebe i země…“ Otec je Stvořitelem a od něho je všechno.2 Stvořil svět skrze Syna a pro něj a také ho skrze Syna udržuje. Otec tvořil svým Slovem – a Ježíš je to Slovo.3 Duch svatý je pak zdrojem života pro všechno stvoření a tím, kdo vede stvoření k slavnému cíli, k naplnění Božího záměru.4

Když Bůh tvoří člověka, zazní známá slova: „Učiňme člověka k našemu obrazu…“ Člověk je tak obrazem Otce, Syna a Ducha svatého. Člověku je také později zakázáno Boha zobrazovat, protože člověk sám má být obrazem Božím a má na zemi reprezentovat to, jaký Bůh je. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim a dal jim vládu nad zemí.5 Spolupráce a vztah mezi mužem a ženou je tak integrální součástí toho, co to znamená být Božím obrazem,6 protože Bůh sám ve své podstatě je Bohem vztahovým.

Vtělení Syna

Když přichází Ježíš na zem, obraz Trojice nám začne vyvstávat ještě jasněji. Otec byl tím, kdo poslal Syna, a Syn je ten, kdo byl poslán a přišel. Byl to Duch svatý, kdo umožnil Synu, aby se stal člověkem v Mariině lůně. Bez oživujicí moci Ducha svatého by nebylo vtělení. Vtělení je součástí Božího plánu obnovy Božího obrazu na zemi.

Ježíš jako Bůh je před svým vtělením zcela roven Bohu Otci. Ve Filipským 2,6-7 čteme: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ V těchto verších vidíme Syna, který se rozhodne, že nebude lpět na tom, že je zcela roven Otci. Svou rovnost nevnímal jako důvod k tomu, aby někdo sloužil Jemu, ale jako možnost posloužit druhým. Rozhodl se tedy pro pokornou službu lidem – a proto se stal jedním z nás.7 Sám sebe zmařil a měl stejnou možnost mít obecenství s Otcem jako každý člověk. K Otci měl přístup jedině skrze dokonalou poslušnost Jemu. Stal se služebníkem, plně podřízeným Otcově autoritě, a od Otce mu byla dána moc Ducha svatého.

Ježíšův život byl jak životem Božího Syna mezi námi, toho, který byl od počátku s Otcem, tak i zároveň lidský životem – byl stejně jako my vystaven pokušení, měl hlad a žízeň, zažíval duševní i fyzickou bolest a také smrt. Hřích a smrt přišly na zem skrze člověka – Adama, proto musely být hřích a smrt poraženy člověkem – Ježíšem. Duch svatý zmocnil Ježíše, aby žil život bez hříchu, a mohl se tak stát naším Spasitelem.

Ježíšova služba

Ježíšova služba začíná Jeho křtem, kdy vidíme Otce, který utvrzuje identitu svého Syna, a Ducha svatého, který Ježíše zmocňuje. Když Ježíš vyučuje, jsou to slova, která přijímá od Otce8. Je to Duch svatý, který otvírá srdce posluchačů a používá si to, co Ježíš říká, k tomu, aby obživoval9. Slyšíme tedy Otce, který mluví skrze Ježíše, a k tomu, abychom slyšeli, nás uschopňuje Duch svatý. Podobně Ježíšovy zázraky jsou dílem Otce skrze Syna, mocí Ducha svatého10.

Kříž a vzkříšení

Když přemýšlíme nad křížem, většinou si představíme jen Ježíše a to, co pro nás na kříži udělal. Můžeme se dokonce setkat s tím, že někdo má problém ve vztahu k Otci. Ježíš – to je ten, kdo mě miluje tak, že za mne zemřel. Duch svatý mi dává úžasné dary. Ale Otec? Ten je příliš vzdálený, nebezpečný… Skoro jako by to vypadalo, že je tady ten zlý Bůh Otec – Hospodin Starého zákona, který chce za každou cenu potrestat lidstvo, ale naštěstí je tady hodný, obětavý Ježíš, který hřích vezme na sebe. Obraz milujícího Ježíše, který nás zachraňuje před hněvivým Otcem, je však velmi posunutý. V Písmu vidíme Otce, který tak miluje, že posílá Syna. Otec netouží trestat, touží po tom, abychom s Ním byli smířeni. Proto na Syna uvalil nepravosti nás všech.11 Těžko však dohlédnout, jak hluboká byla Otcova bolest, když viděl svého Syna trpět na kříži. Syn se rozhodl poslušně jít na kříž a obětovat tam svůj život. K tomu ho zmocnil Duch svatý. Je to také Duch svatý, kdo otevírá lidem oči, aby uviděli moc kříže.

Víme ale, že smrtí to neskončilo – třetí den nastalo slavné vzkříšení. Je to Otec, kdo vzkřísil Ježíše z mrtvých, a učinil tak skrze Ducha svatého.12

Spasení a znovuzrození

Otec je zdrojem spasení, Syn jeho prostředníkem a Duch svatý jeho uskutečňovatelem.

Syn nás smiřuje s Bohem a přivádí nás do Boží rodiny skrze Ducha svatého.

Smíření s Otcem je možné pouze skrze Ježíšovu oběť na kříži. K Synu však nemůžeme přijít, aniž by Duch svatý jednal v naší mysli a v našem duchu.13 Duch svatý nám umožňuje vidět pravdu evangelia, uvěřit a činit pokání. Když se znovu narodíme, Otec a Syn jsou v nebi, ale zároveň jsou v nás skrze Ducha svatého. Duch nám zjevuje Otcovu lásku14 a umožňuje nám, abychom volali „Abba, Otče!“.15 Zjevuje nám Krista a uvádí nás do veškeré pravdy.16 Když skrze dílo Ducha svatého v našich srdcích uvěříme v Kristovu oběť a jsme smířeni s Otcem, jsme pak pokřtěni ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého.

Církev

Jako Církev jsme rodinou, která má jednoho Otce. Díky krvi Pána Ježíše jsme „pokrevními“ bratry a sestrami. Jsme zároveň tělem a nevěstou Kristovou. Jsme také chrámem Ducha svatého.17 Božím záměrem není mít spousty jednotlivců, kteří ho uctívají, ale celé společenství lidí, kteří nejen milují Jeho, ale také sebe navzájem. Jako Církev máme naplnit Boží plán, být Jeho obrazem – místem, kde je plnost, vzájemná závislost, spolupráce. V Boží Trojici vidíme vzor pro takovou dokonalou vzájemnou lásku, která oceňuje rovnocennost a zároveň různost.

Probrali jsme pouze základní příklady toho, jak v Písmu můžeme vidět spolupráci mezi Otcem, Synem a Duchem svatým. Zřetelně na nich můžeme vidět, jak jsou od sebe Boží osoby neoddělitelné. Jak už jsem uvedla, nelze mít vztah například jen s Ježíšem a Duchem svatým a nikoliv s Otcem. Mnoho otázek však provází i to, jaký vztah máme mít s Duchem svatým. Na to se ale podíváme až příštím článku.

Článek byl původně vyšel v časopise Sborový dopis.

Poznámky:

1 1.Korintským 13,12

2 1.Korintským 8,6

3 Jan 1,1n

4 Genesis 2,7; 1.Korintským 8,6; Jan 1,1-3; Židům 1,3; Ž 104,30; Žalm 33,6; Koloským 1,15-17

5 Genesis 1,27-18

6 viz Robin Parry, Worshiping Trinity, Paternoster Press, 2005

7 viz Robin Parry, Worshiping Trinity, Paternoster Press, 2005

8 Jan 12,49-50

9 Jan 6,63

10 Skutky 10,38

11 Izaiáš 53,6

12 Řím 8,11

13 1.Korintským 2,6-16

14 Řím 5,5

15 Gal 4,6; Řím 8,15-16

16 Jan 15,26; Jan 16,12-15

17 1.Korintským 3,16

Použitá literatura:

Robin Parry, Worshiping Trinity, Paternoster Press, 2005

1+1+1= 1 aneb Boží matematika

Nezarmucujme Ducha svatého