Sedm přítelkyň

Dobrá přítelkyně je poklad. Když nějakou ztratíme, ať už z jakéhokoliv důvodu, něco v našem životě chybí – něco nesmírně cenného. Musím říct, že já mám, přes některé smutné ztráty, celou pokladnici.

Petra mě držela, když mi bylo nejhůř, a vede se mnou sáhodlouhé telefonní hovory.  Lucie mi umí dodat naději, když si zoufám nad vzděláváním svých dětí. Marta, klidná síla, měla pro mne často to správné slovo ve správnou chvíli. Lucka mě vždycky rozesměje a díky ní vím, že být praštěná je normální. Katka mne vždycky trpělivě vyslechne. Pavlína mi poskytla svůj domov jako sanatorium, když se mi nechtělo být na světě. Sanatorium mi poskytuje taky Vendy, která mne inspiruje svou uměleckou duší. Aranka je kavárenská povalečka, jako já. Zdaleka jsem nevyjmenovala všechny své laskavé přítelkyně, které mi fandí, nesoudí mne, nemusím se jim bát říct o svých průšvizích a je s nimi legrace. A mají rády nejen mne, ale také moje děti a mého muže.

Požádala jsem několik žen různých generací, aby napsaly několik vět o svých přítelkyních. Tady jsou jejich příběhy – díky, že jste se o ně se mnou podělily.

Jana a Terezka

Jana o Terezce

S Terezkou jsme se seznámily v klášteře, kde jsme obě bydlely. Nejsme jeptišky, jen jsme bydlely na „kolejích“ provozovaných řádovými sestrami, a to tři a půl roku v jednom pokoji.

Žít s někým tak dlouhou dobu tak blízko většinou vyžaduje velký kus sebeovládání… pokud tedy nemáte štěstí na Terezku.

Z Terezky vyzařuje klid, vděčnost a stálá důvěra v Boží lásku. Velmi si vážím toho, že když v mém životě nebylo všechno vzorově křesťanské, neradila mi, nehodnotila, ale povzbuzovala mě… prostě přesně ten člověk, kterému můžete zavolat o půlnoci a říct: „Mám problém, modli se,“ a on se bude modlit a nebude se ptát.

Jitka a Lucka

Lucka o Jitce

Seznámily jsme se díky našim manželům, kteří svorně opravovali auťáky na ulici před naším domem. Je mi nablízku, když se raduji, ale i ve chvílích smutku.

Strávily jsme spolu pár dovolených a zároveň se mnou jezdila, když jsem zařizovala pohřeb mojí maminky. Podporovala mě finančně, když nám bylo nejhůř. Byla jsem u porodu její dcery.

Super je, když jednou za rok společně naše rodiny připravují Vánoce a strojíme stromečky a popíjíme kávičku.

Mohu s ní sdílet své radosti i trable a vím, že mě nepošle do háje.

Jana a Ellen

Ellen o Janě

Jana je jedna z mála lidí, kdo mi neříká, že chodím moc rychle – ona sama nechodí, ona běhá… Jedno z jejích hesel je: Radovat se ze života klidně už dneska.

I když je „středověká“ (tzn. 50+), duší a myšlením je stále mladá a čerstvá a to se mi na ní opravdu moc líbí.
Je pro nás obě důležitá i duchovní část našeho přátelství, společné modlitby, odevzdávání věcí Pánu Bohu i společná vděčnost.

Moc rády máme dobré kafe, ale kde dávají do capuccina šlehačku místo mléčné pěny, tam si ani espresso nedáme – ano, jsme caffé snobky.

Mária a Silvia

Mária o Silvii

Moja dobrá priateľka je pri mne v zlom i dobrom.

Súciti so mnou, snaží sa mi porozumieť a keď sa mi darí (alebo mojej rodine), teší sa spolu so mnou.

Ak sa medzi nás niečo „vľúdi“ a vznikne napätie, či neistota, vždy má záujem dať to do svetla a uistiť sa o tom, že je medzi nami všetko v poriadku.

Je otvorená vo veciach svojho života, zdieľa sa so mnou a stojí o moju radu.

Viem, že sa za mňa modlí a zaujíma sa o mňa. Taká je moja priateľka Silvia.

Jitka a Kateřina

Kateřina o Jitce

Jitku jsem znala už nějakou dobu, když jsme se potkaly na ulici – já tehdy brečela jako želva, protože jsem zrovna prožívala jeden ze svých životních debaklů. Ona pak se mnou seděla hodiny na dětském hřišti a poslouchala mě.

Dodnes (je to už 25 let) to na ní obdivuju, umí naslouchat jako málokdo. Ale zároveň umí věci velice přesně pojmenovat, až je to někdy nepříjemné.

Zvykla jsem si brzdit, když se jí něco nezdá, i když já jsem v pohodě – zkušenost mě naučila, že většinou na tom něco je.

Její kyselica je nepřekonatelná (a vlastně cokoliv, co uvaří) – a je s ní královská sranda!

Radka

Veronika o Radce

Mám řadu skvělých kamarádek. Nakonec to vyhrála Radka, protože způsob, jakým jsme se seznámily, přesně vystihuje to, jaká je kamarádka.

Přistěhovali jsme se jako misionáři do Kralup do domu, kde netekla voda, nešla elektrika a netopilo topení, byl říjen a teploty v noci a ráno kolem nuly, měli jsme dvě malé děti. Je odpoledne a někdo klepe na dveře, divím se, protože nás tu nikdo nezná.

Za dveřmi stojí milá, upravená a usměvavá mladá žena. Rychle vysvětlí, že slyšela, že tu zakládáme komunitu pro závislé, že jsme křesťané, a že nám chce pomoct, ať už potřebujeme cokoliv.

Za dvě hodiny jsme se u ní doma všichni sprchovali a ohřívali a nebylo to naposledy. Radka je i po třinácti letech milá, upravená a usměvavá. Pomůže vždycky, je empatická, necpe mi nevyžádané rady, kdykoliv potřebuju, je tu pro mne. Jako jedna z mála mi zavolá, jak se mám, když se jí dlouho neozvu.
Jo, a abych nezapomněla, její domácí humus je nejlepší na světě!

Renata a Magdalena

Magdalena o Renatě

Nikdy jsem nezažila, že by mě Renata za něco odsoudila. Je na mé straně, ale je ke mně upřímná a dokáže mi laskavě říct, když vidí, že něco dělám špatně.

Ptá se mě na mé názory a říká mi svoje. Neurazí se, místo toho mluví vždy otevřeně.

Vím, že do našeho přátelství investuje a někdy kvůli němu musí i něco obětovat. Je s ní sranda, ale nikdy na úkor někoho jiného.

Jo a taky mezi námi neexistuje trapný ticho, když jsme zticha, tak to není nepříjemné.

žádné komentáře

přidat komentář



This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.