Pasivní agrese

Máte ve svém životě člověka, který je stále milý, přesto vás každou chvíli vytočí? Nebo někoho, kdo stále zapomíná na něco, co vám slíbil? Někoho, kdo najednou nemluví a vy nevíte proč? Nebo se tak sami chováte? Možná máte co do činění s pasivní agresí.

zdroj: someecards.com

Co je to pasivní agrese

Pasivně agresivní chování na první pohled nevypadá jako agrese. Je to obranný mechanismus, kterého si dotyčný nemusí být vědom, a vzniká již v dětství. Může se tímto způsobem chránit před odmítnutím, nejistotou, nízkým sebevědomím či strachem. Snaží se vyhnout problémům a proto místo, aby otevřeně komunikoval, že je rozzlobený, něco mu vadí nebo ho něco zklamalo, začne se chovat pasivně agresivně.

Pasivní agresor se může jevit jako milý, přátelský, laskavý, jako ten, co „to přece myslí dobře“. Ve skutečnosti bývá velice manipulativní. Každý z nás někdy jedná pasivně agresivně, problém vzniká, když se jedná o převládající způsob komunikace.

Pokud se člověk chová pasivně agresivně, sám sobě nepřipouští, jak se ve skutečnosti cítí a co si myslí, a nemohou se to tedy dozvědět ani lidé kolem něj. Znemožňuje tím otevřenou komunikaci a pro druhou stranu je situace nesrozumitelná. Pasivní agrese se vyhýbá řešení skutečných problémů a vytváří nepříjemnou atmosféru.

Jaké jsou projevy pasivní agrese?

Nekomunikace ve chvíli, kdy je zřejmé, že je potřeba prodiskutovat něco problematického.

zdroj: sweatpantsandcoffee.com

Ignorování, přehlížení druhých, jako by byli vzduch.

Mlčení  jako způsob trestání svého okolí.

Prokrastinace aneb odkládání důležitých úkolů.

Odbývání úkolů – ať už při studiu nebo v zaměstnání.

Chronické chození pozdě  je další způsob, jak mít navrch nad druhými.

Chronické zapomínání, kterým se dává najevo nedostatek respektu k druhým.

Říkají „ano“ nebo „možná“, i když ve skutečnosti myslí „ne“.

Nerespektování přání druhých s tím, že přece věci nemusí být tak dokonalé.

„Babička se nabídla, že upeče dítěti dort k narozeninám. Poděkovala jsem jí a požádala, aby byl čokoládový a hlavně bez ovoce, protože dítě dorty s ovocem nejí. Když jsme pak dort nakrojili, byl v něm ananas. Babička to komentovala, že tam přece dala ´jenom´ ananas. Dítě tak bylo na své narozeniny vlastně bez dortu, jenom proto, že babička nezvládla svůj postoj ´mně nebude nikdo říkat, co mám upéct.´“

Nepochopitelný klid spojený se schopností dovádět druhé k výbuchů vzteku. A završí to: „Ale prosím tě, proč se tak zlobíš? Jsi zbytečně přecitlivělý.“

Stěžování si na smůlu či osud.

„Babička neustále vyčítala, např.: „No jo, vy jste mladí, furt si někam jezdíte, a já sedím doma.““

Zamlčování důležitých informací.

„Moje šéfová nikdy neřekne na rovinu, co chce a nechce. Domluvím s ní A, udělá B. Když jí vyjdu vstříc a pracuji mimo svou pracovní dobu s tím, že jsme domluvené, že si jindy vyberu volno, když na to pak dojde, je to velký problém. Když ji o něco požádám, řekne „dobře jistě samozřejmě“, a pak udělá pravý opak. Člověk aby byl neustále ve střehu, co zase bude a co asi myslela, když říkala…“

Vymlouvání, proč dotyčný neudělal to, co měl. Pasivní agresor je ve vymýšlení výmluv skutečně hvězda.

Role oběti, kdy agresor záměrně druhé vyprovokuje a pak je on ten „chudák“, na kterého jsou druzí zlí. Poté je spokojen, že se mu v nich podařilo vzbudit pocity viny.

„Otec každý rok na Štědrý den brečel, že nám nekoupil žádné dárky. A mně ho bylo líto, že je tak nešťastný, že nám nic nekoupil.“

Sarkasmus je velice častý projev pasivní agrese – a pokud dáte najevo, že vám vadí, agresor začne hrát nepochopenou oběť: „Ale no tak, dělal jsem si přece jen legraci!“

Obviňování druhých místo přijetí zodpovědnosti za vlastní jednání.

Pokládání útočných otázek, jako například: „A to myslíš vážně?“ nebo „Nepřeskočilo ti?“

Nerespektování „ne“ – snaha obejít ho jakýmkoliv způsobem.

„Bývalý manžel toužil se mnou kamarádit. Měl sklon se mne vyptávat, jak se mi vede, nabízel společný pobyt i s novou partnerkou na jeho chalupě a tak podobně. Já chtěla korektní vztah, ale „odsud podsud“. Řekla jsem mu jasně, že si nepřeji, aby mi dával dárky k narozeninám či Vánocům. Další pokus předat mi dárek proběhl tak, že ho poslal po dětech. Po mém poměrně ostrém telefonátu nacpal další dárek sousedce, ať mi ho předá.“

Popírají, že by se zlobili – v podstatě od nich nikdy neuslyšíte, že by svou zlost uznali.

Kompliment na ruby, při kterém agresor složí pochvalu způsobem, že vyzní přesně naopak. Například: „Spoustě mužů se líbí oplácané ženy,“ nebo „Na to, jaké máš vzdělání, máš docela dobrou práci.“

zdroj: mimiandeunice.com

Jak zvládat svou vlastní pasivní agresi?

Především je potřeba si připustit, že se vás pasivní agrese týká, a uvědomit si, jak negativně ovlivňuje vaše vztahy s druhými lidmi. Pak je potřeba převzít zodpovědnost za své jednání a reakce. Naučte se v konfliktech otevřeně vyjadřovat své názory. Máte právo na své pocity a myšlenky – když je budete komunikovat otevřeně a pravdivě, vaše vztahy budou zdravější.

Jak zvládat pasivní agresi druhých lidí?

Je důležité umět pasivní agresi rozpoznat. Můžete se pak druhému člověku pokusit vysvětlit, jaké má jeho chování vliv na váš vztah. Komunikujte klidně, bez zbytečného obviňování. Pokuste se dát mu najevo porozumění. Nenechte se pasivní agresí tlačit do pocitů viny. Nehrajte s pasivním agresorem jeho hru, protože tu nikdy nemůžete vyhrát. Stanovte si jasné hranice, ujasněte si, co budete a co nebudete tolerovat.

Přečtěte si knihu

Henry Cloud, John Townsend: Hranice

Kde jsou zdravé hranice ve vztazích? Vůči komu jsem zodpovědný a jak poznám, že mě druzí využívají?

Kniha pomáhá vymezit zdravé hranice tak, abychom neničili druhé a oni neničili nás.

266 stran, Návrat domů, 2002

KNIHU SI KUPTE ZDE

komentářů 21

  • Frog 03/02/2017 at 12:11

    Skvělej článek! Ač jsem tenhle termín už slyšel, mám teď konkrétnější představu a zase vím něco víc o mezilidských vztazích. No, mít vedle sebe někoho takového, to je asi dost peklo. 😀

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 03/02/2017 at 13:25

      Otázkou pak je, jak moc člověk chce vedle sebe někoho takového mít… 😉

      Odpovědět
    • Lidy 16/04/2017 at 16:14

      Je to peklo.

      Odpovědět
      • Ráchel Bícová 16/04/2017 at 17:43

        I tak se to dá říci.

        Odpovědět
    • Dasa 31/08/2018 at 12:02

      Jo,casto si myslim,ze to uz uz nezvladnu…ale veci se prave na cas obrati v dobre.Pochopila jsem ze se nic nezmeni.Nevim Jak dlouho to vydrzim.Stracim uctu sama k done .

      Odpovědět
      • Ráchel Bícová 31/08/2018 at 22:43

        Řekla bych, že je to především na vás, co chcete snášet a co už ne.

        Odpovědět
  • fifi 04/02/2017 at 23:30

    Ráchel Bícová – přesně!!

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 04/02/2017 at 23:36

      🙂

      Odpovědět
    • Tereza T. 17/06/2018 at 07:22

      Mám to doma, docela peklíčko, začala jsem pochybovat o sobě, navštívila psychologa, byl u něj I partner, byli jsme každý zvlášť. Diagnoza naprosto jasna s tim, že nemam počítat, že by se dokázal změnit. Vydržela jsem to 4 roky, ale mam strach, že to bude mít špatný vliv na děti – nejsou našem společné. A taky je to obrovský záběr na psychiku. Tak jsem rozhodnutá vztah ukončit. Škola života….a jsem opravdu zvědavá na to, jaký vliv to bude mít na mé budoucí vztahy.

      Odpovědět
      • Ráchel Bícová 17/06/2018 at 08:47

        Přeji hodně sil!

        Odpovědět
  • Pasivní agrese v Církvi - mezi řečí 30/03/2017 at 11:11

    […] o pasivní agresi vyvolal velký zájem a rozvířil hned několik diskusí. Pasivně agresivní lidé se […]

    Odpovědět
  • Ráchel Bícová: Pasivní agrese v církvi - Křesťan Dnes 07/04/2017 at 06:55

    […] o pasivní agresi vyvolal velký zájem a rozvířil hned několik diskusí. Pasivně agresivní lidé se […]

    Odpovědět
  • 9 nejčastějších mýtů o odpuštění - mezi řečí 16/04/2017 at 14:19

    […] K tomu, abychom byli schopní odpustit, je potřeba si připustit, že negativní emoce máme. Že cítíme vztek, že jsme zranění, že prožíváme zármutek – to vše proto, že nám někdo ublížil. Setkala jsem se v životě s lidmi, kteří popírali, že by kdy byli naštvaní či ublížení. Popírání emocí ale jistě není cesta k tomu, abychom byli schopni odpustit, místo toho se vztek nejspíše projeví pasivní agresí. […]

    Odpovědět
  • Mirek 30/11/2017 at 13:02

    „Nekomunikace ve chvíli, kdy je zřejmé, že je potřeba prodiskutovat něco problematického.“
    Je zřejmé, je potřeba… Komu je to zřejmé, kdo to potřebuje prodiskutovat? Nechceš skákat jak pískám, označím tě za pasivně agresivního. Třeba tě tím zmanipuluju k ústupkům.

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 30/11/2017 at 13:38

      Nejde o nějaké nálepkování druhých, jak se mi to hodí. Je přece normální, že spolu lidé potřebují něco prodiskutovat, jinak vztah nemůže fungovat. Pokud jedna strana diskusi sabotuje, ale je něco v nepořádku.

      Odpovědět
    • Zuzana 13/08/2018 at 06:58

      Pro mě je tohle typická odpověď agresora. A nemusí to být zrovna pasivní agresor, ale verbální. Pokud chce protějšek něco prodiskutovat a Vám na něm záleží, uděláte to, protože Váš partner je pro Vás důležitý a jeho pocity pro Vás cenné. Pokud je motivem Vašeho chování boj o moc, není důvod cokoli prodiskutovávat, naopak. Jakákoli diskuze je ohrožující – ohrožuje pocit síly a nadřazenosti, který si chcete ve vztahu zachovat (viz. „Třeba Tě zmanipuluju k ústupkům.“ – typická projekce agresora, když takhle vypadá vztah a tohle si o druhém myslíme, je to opravdu smutné…). Potom partnerova potřeba něco prodiskutovat je Vám na obtíž, místo toho aby pomáhala zlepšit Váš vztah, pochopit druhého a jeho pocity.
      Autorka článku volila slova velmi pečlivě – „…kdy je zřejmé, že je potřeba prodiskutovat něco problematického…“ – ale samozřejmě pasivnímu agresorovi to nikdy zřejmé nebude. On nemůže zažívat pocitové napětí, které situací vyvolává, protože své pocity ani pocity druhých neprožívá. Pocitů se bojí, zraňují ho. Jediné, co může s pocity dělat: konat je. Když je naštvaný, první co udělá je, že naštve někoho druhého. Když se cítí ponížený, poníží druhého. Atd. Doporučuji k přečtení knihu od Patricie Evans, Jedovatá slova. Je v ní přesný popis verbálního agresora.

      Odpovědět
  • Jak přežít vedle pasivního agresora - mezi řečí 15/03/2018 at 14:17

    […] Váš blízký člověk stále chodí pozdě a vždycky má nějakou dobrou výmluvu? Trestá vás tichem? Tvrdí, že se nikdy nezlobí? Neplní sliby? Staví se do role oběti? Je možné, že to je pasivní agresor. […]

    Odpovědět
  • Jak poznat manipulátora - mezi řečí 20/09/2018 at 09:13

    […] vás také ovládat mlčením a dalšími taktikami, typickými pro pasivní agresi. Máte tak brzo pocit, že jste určitě něco provedli, přestože nevíte, co […]

    Odpovědět
  • Anna 15/10/2018 at 20:57

    Pokud někdo žije s takovým člověkem ohrožuje tím zdraví své i svých dětí.A nejen psychické

    Odpovědět
  • Nebezpečné vztahy - mezi řečí 18/10/2018 at 17:54

    […] pocit viny, nepřímým nátlakem, citovým vydíráním… Klasickým projevem manipulace je pasivní agrese. V horších případech může manipulátor přímo lhát – a pokud mu na to […]

    Odpovědět

přidat komentář



This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.