Pasivní agrese

Máte ve svém životě člověka, který je stále milý, přesto vás každou chvíli vytočí? Nebo někoho, kdo stále zapomíná na něco, co vám slíbil? Někoho, kdo najednou nemluví a vy nevíte proč? Nebo se tak sami chováte? Možná máte co do činění s pasivní agresí.

zdroj: someecards.com

Co je to pasivní agrese

Pasivně agresivní chování na první pohled nevypadá jako agrese. Je to obranný mechanismus, kterého si dotyčný nemusí být vědom, a vzniká již v dětství. Může se tímto způsobem chránit před odmítnutím, nejistotou, nízkým sebevědomím či strachem. Snaží se vyhnout problémům a proto místo, aby otevřeně komunikoval, že je rozzlobený, něco mu vadí nebo ho něco zklamalo, začne se chovat pasivně agresivně.

Pasivní agresor se může jevit jako milý, přátelský, laskavý, jako ten, co „to přece myslí dobře“. Ve skutečnosti bývá velice manipulativní. Každý z nás někdy jedná pasivně agresivně, problém vzniká, když se jedná o převládající způsob komunikace.

Pokud se člověk chová pasivně agresivně, sám sobě nepřipouští, jak se ve skutečnosti cítí a co si myslí, a nemohou se to tedy dozvědět ani lidé kolem něj. Znemožňuje tím otevřenou komunikace a pro druhou stranu je situace nesrozumitelná. Pasivní agrese se vyhýbá řešení skutečných problémů a vytváří nepříjemnou atmosféru.

Jaké jsou projevy pasivní agrese?

Nekomunikace ve chvíli, kdy je zřejmé, že je potřeba prodiskutovat něco problematického.

zdroj: sweatpantsandcoffee.com

Ignorování, přehlížení druhých, jako by byli vzduch.

Mlčení  jako způsob trestání svého okolí.

Prokrastinace aneb odkládání důležitých úkolů.

Odbývání úkolů – ať už při studiu nebo v zaměstnání.

Chronické chození pozdě  je další způsob, jak mít navrch nad druhými.

Chronické zapomínání, kterým se dává najevo nedostatek respektu k druhým.

Říkají „ano“ nebo „možná“, i když ve skutečnosti myslí „ne“.

Nerespektování přání druhých s tím, že přece věci nemusí být tak dokonalé.

„Babička se nabídla, že upeče dítěti dort k narozeninám. Poděkovala jsem jí a požádala, aby byl čokoládový a hlavně bez ovoce, protože dítě dorty s ovocem nejí. Když jsme pak dort nakrojili, byl v něm ananas. Babička to komentovala, že tam přece dala „jenom“ ananas.“

Nepochopitelný klid spojený se schopností dovádět druhé k výbuchů vzteku. A završí to: „Ale prosím tě, proč se tak zlobíš? Jsi zbytečně přecitlivělý.“

Stěžování si na smůlu či osud.

„Babička neustále vyčítala, např.: „No jo, vy jste mladí, furt si někam jezdíte, a já sedím doma.““

Zamlčování důležitých informací.

„Moje šéfová nikdy neřekne na rovinu, co chce a nechce. Domluvím s ní A, udělá B. Když jí vyjdu vstříc a pracuji mimo svou pracovní dobu s tím, že jsme domluvené, že si jindy vyberu volno, když na to pak dojde, je to velký problém. Když ji o něco požádám, řekne „dobře jistě samozřejmě“, a pak udělá pravý opak. Člověk aby byl neustále ve střehu, co zase bude a co asi myslela, když říkala…“

Vymlouvání, proč dotyčný neudělal to, co měl. Pasivní agresor je ve vymýšlení výmluv skutečně hvězda.

Role oběti, kdy agresor záměrně druhé vyprovokuje a pak je on ten „chudák“, na kterého jsou druzí zlí. Poté je spokojen, že se mu v nich podařilo vzbudit pocity viny.

„Otec každý rok na Štědrý den brečel, že nám nekoupil žádné dárky. A mně ho bylo líto, že je tak nešťastný, že nám nic nekoupil.“

Sarkasmus je velice častý projev pasivní agrese – a pokud dáte najevo, že vám vadí, agresor začne hrát nepochopenou oběť: „Ale no tak, dělal jsem si přece jen legraci!“

Obviňování druhých místo přijetí zodpovědnosti za vlastní jednání.

Pokládání útočných otázek, jako například: „A to myslíš vážně?“ nebo „Nepřeskočilo ti?“

Nerespektování „ne“ – snaha obejít ho jakýmkoliv způsobem.

„Bývalý manžel toužil se mnou kamarádit. Měl sklon se mne vyptávat, jak se mi vede, nabízel společný pobyt i s novou partnerkou na jeho chalupě a tak podobně. Já chtěla korektní vztah, ale „odsud podsud“. Řekla jsem mu jasně, že si nepřeji, aby mi dával dárky k narozeninám či Vánocům. Další pokus předat mi dárek proběhl tak, že ho poslal po dětech. Po mém poměrně ostrém telefonátu nacpal další dárek sousedce, ať mi ho předá.“

Popírají, že by se zlobili – v podstatě od nich nikdy neuslyšíte, že by svou zlost uznali.

Kompliment na ruby, při kterém agresor složí pochvalu způsobem, že vyzní přesně naopak. Například: „Spoustě mužů se líbí oplácané ženy,“ nebo „Na to, jaké máš vzdělání, máš docela dobrou práci.“

zdroj: mimiandeunice.com

Jak zvládat svou vlastní pasivní agresi?

Především je potřeba si připustit, že se vás pasivní agrese týká, a uvědomit si, jak negativně ovlivňuje vaše vztahy s druhými lidmi. Pak je potřeba převzít zodpovědnost za své jednání a reakce. Naučte se v konfliktech otevřeně vyjadřovat své názory. Máte právo na své pocity a myšlenky – když je budete komunikovat otevřeně a pravdivě, vaše vztahy budou zdravější.

Jak zvládat pasivní agresi druhých lidí?

Je důležité umět pasivní agresi rozpoznat. Můžete se pak druhému člověku pokusit vysvětlit, jaké má jeho chování vliv na váš vztah. Komunikujte klidně, bez zbytečného obviňování. Pokuste se dát mu najevo porozumění. Nenechte se pasivní agresí tlačit do pocitů viny. Nehrajte s pasivním agresorem jeho hru, protože tu nikdy nemůžete vyhrát. Stanovte si jasné hranice, ujasněte si, co budete a co nebudete tolerovat.

Přečtěte si knihu

Henry Cloud, John Townsend: Hranice

Kde jsou zdravé hranice ve vztazích? Vůči komu jsem zodpovědný a jak poznám, že mě druzí využívají?

Kniha pomáhá vymezit zdravé hranice tak, abychom neničili druhé a oni neničili nás.

266 stran, Návrat domů, 2002

KNIHU SI KUPTE ZDE

komentářů 9

  • Frog 03/02/2017 at 12:11

    Skvělej článek! Ač jsem tenhle termín už slyšel, mám teď konkrétnější představu a zase vím něco víc o mezilidských vztazích. No, mít vedle sebe někoho takového, to je asi dost peklo. 😀

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 03/02/2017 at 13:25

      Otázkou pak je, jak moc člověk chce vedle sebe někoho takového mít… 😉

      Odpovědět
    • Lidy 16/04/2017 at 16:14

      Je to peklo.

      Odpovědět
      • Ráchel Bícová 16/04/2017 at 17:43

        I tak se to dá říci.

        Odpovědět
  • fifi 04/02/2017 at 23:30

    Ráchel Bícová – přesně!!

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 04/02/2017 at 23:36

      🙂

      Odpovědět
  • Pasivní agrese v Církvi - mezi řečí 30/03/2017 at 11:11

    […] o pasivní agresi vyvolal velký zájem a rozvířil hned několik diskusí. Pasivně agresivní lidé se […]

    Odpovědět
  • Ráchel Bícová: Pasivní agrese v církvi - Křesťan Dnes 07/04/2017 at 06:55

    […] o pasivní agresi vyvolal velký zájem a rozvířil hned několik diskusí. Pasivně agresivní lidé se […]

    Odpovědět
  • 9 nejčastějších mýtů o odpuštění - mezi řečí 16/04/2017 at 14:19

    […] K tomu, abychom byli schopní odpustit, je potřeba si připustit, že negativní emoce máme. Že cítíme vztek, že jsme zranění, že prožíváme zármutek – to vše proto, že nám někdo ublížil. Setkala jsem se v životě s lidmi, kteří popírali, že by kdy byli naštvaní či ublížení. Popírání emocí ale jistě není cesta k tomu, abychom byli schopni odpustit, místo toho se vztek nejspíše projeví pasivní agresí. […]

    Odpovědět

přidat komentář