Nezarmucujme Ducha svatého

V minulém článku jsme se zabývali spoluprací Otce, Syna a Ducha svatého, jak ji můžeme vidět v celém Písmu. Tato spolupráce odráží jejich naprostou jednotu a rovnocennost a zároveň různost. To, že Bůh je Jeden ve Třech, je pro náš lidský rozum nepochopitelné a právě proto tuto skutečnost již církevní otcové označovali za „tajemství“.

Krutý Otec, Superman Ježíš a rozplizlý Duch

Během historie Církve ohledně jednotlivých osob Trojice vznikaly různé otazníky, pochyby i hereze. Otec je někdy neprávem vnímán jako krutý, nemilosrdný Bůh Starého zákona.1 Ale byla to právě Otcova láska, ze které vyrostl Boží plán záchrany pro každého člověka. O Ježíši zase může mít někdo představu, že je jakousi nadpozemskou božskou bytostí (tedy vlastně nebyl člověkem); jiní ho považují za stvořenou bytost2 se schopnostmi supermana; někteří prohlašují, že je tak trochu „nižším Bohem“; další ho uznávají jako historickou postavu, která přinesla zajímavé učení. Ježíš je však plně Bohem a plně člověkem a v žádném jiném jménu není spasení. Co se týče osoby Ducha svatého, nejčastější herezí, se kterou se můžeme setkat, je, že Duch svatý není osobou, ale pouze jakousi Boží silou či mocí. Řekla bych, že Duch svatý se asi nejvíc vymyká našim snahám ho popsat a uchopit… možná i proto, že Duch vane, kam chce. V tomto článku se budu více zabývat právě Duchem svatým – kým je a jakou má roli v životě křesťana.

Duch svatý je Bůh

Základním kamenem trojičního učení je přesvědčení, že Bůh je jen jeden, a že je ve třech osobách, které jsou rozdílné a od sebe neoddělitelné. Ohledně toho, že Duch svatý je Bůh, hovoří Písmo velmi jasně. Když se Ananiáš a Safira pokrytecky snaží vypadat jako extra štědří členové sboru3, Petr je napomíná, že lhali Duchu svatému. Vzápětí jim říká, že nelhali člověku, ale Bohu. Duch svatý také zcela zjevně vykazuje Boží atributy: je Věčný4, Všemohoucí5, Všudypřítomný6 a Vševědoucí7. Byl také zapojen do procesu stvoření8. Duch svatý má intimní obecenství s Otcem a Synem.9

Duch svatý je osoba

Duch svatý je osoba, nikoliv jakási neosobní síla. V Písmu se o Něm hovoří v osobních termínech.10 Jedná jako osoba: mluví11, miluje12; vyučuje13; přimlouvá se14; je mu možné lhát15nebo se mu vysmívat16. Duch svatý přesvědčuje17, oslavuje Krista18, zvěstuje pravdu19, vede20, proměňuje nás k Božímu obrazu 21, slyší22, dává sílu23, inspiroval pisatele Písma 24. Jsme vyzýváni, abychom pěstovali společenství s Duchem svatým25.Díky Duchu svatému jsme byli usvědčeni z hříchu a mohli se znovu narodit.26 Jako znovuzrození křesťané jsme Jeho chrámem.27 Jsme velmi přísně varováni, abychom se Duchu svatému nerouhali28 – Ježíš dokonce říká, že rouhání proti Duchu svatému nebude člověku nikdy odpuštěno.

Nezarmucujme Ducha svatého

Když Ježíš učedníkům slibuje, že nám pošle Ducha svatého, nazývá ho Přímluvcem.29 To předpokládá, že budeme mít s Duchem svatým osobní vztah. Duch svatý je zde na zemi a v nás. Máme si ho máme vážit, ctít ho, nezarmucovat ho naším nezájmem o Něj, ale mít s ním úzké obecenství30 s veškerým respektem a poctou, neboť je to Bůh, který už tím, že je v nás, svědčí o tom, jak jsme mu vzácní a drazí. Takový vztah také předpokládá komunikaci. Co tím myslím? Představte si, že žijete u nějaké rodiny ve společné domácnosti. Máte tam svůj pokoj, vždycky pro vás prostřou, často o vás mezi sebou mluví. Když jim přinesete nějaký dárek, tak si ho rádi vezmou a radují se z něho. Vypadá to idylicky… až na to, že na vás nikdy nikdo nepromluví. Jak jsem již řekla, často mluví o vás, a to moc hezky. Ještě častěji mluví o vašich dárcích. Ale s vámi neprohodí nikdo ani slovo. Jak byste se v takové domácnosti cítili? Jako zbyteční? Jako opomíjení? Jako nerespektovaní? Zarmucovalo by vás to? Když jsem si uvědomila, že podobně je zarmucován Duch svatý, změnil se zásadně způsob, jak se modlím. Pokud vidím v Písmu, že něco konkrétního dělá Duch svatý, tak ho přímo o to prosím: „Duchu svatý, prosím Tě, dávej mi moc ke svědectví. Pomoz nám porozumět pravdě Božího slova. Přijď a potěš, prosím, tohoto člověka…“ Tím, že se obracím na Ducha svatého se svými prosbami o Jeho vedení a jednání a že mu za ně děkuji, mu vzdávám božskou úctu, která mu bezesporu náleží.

Uctívání Ducha svatého

Častou otázkou, se kterou se můžeme setkat, je, zda je správné Ducha svatého přímo uctívat. Někteří namítají, že protože v Bibli není jasně specifikováno „uctívejte Ducha svatého“ ani zde není zaznamenána přímá modlitba k Duchu svatému, neměl by být Duch svatý objektem našeho uctívání. Nejde ale o to, zda lze v Bibli najít verš takového znění, ale o to, co vyplývá z celého biblického kontextu. Z Písma vidíme, že Duch svatý je osoba a že je Bůh. Také věříme tomu, že Bůh je hoden chval a uctívání,31 uctívat Boha je nám v Písmu dokonce přímo přikázáno 32. Pokud je tedy Duch svatý Bůh, pak je hoden uctívání. Můžeme ho uctívat, aniž bychom ztráceli ze zřetele Krista, na kterého nám Duch svatý ukazuje.33

Je také potřeba brát v úvahu praxi rané Církve. Například v dopise, který byl psán do Smyrny po smrti Polykarpa (69-155), se píše: „Proto tě (Bože Otče) i za všechno chválím, dobrořečím ti a oslavuji tě skrze věčného a nebeského velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného služebníka, skrze nějž (budiž) sláva tobě, jemu i svatému Duchu i nyní i v budoucích věcech. Amen.“34 Také už v nejstarších zachovaných křesťanských sbírkách hymnů35 můžeme narazit na slova jako „Chválíme Otce a Syna a Božího Ducha svatého“. Po celá dalších staletí byl Duch svatý křesťany uctíván v písních spolu s Otcem a Synem.

V Nicejsko-konstantinopolském vyznání (z roku 451), které shrnuje trojiční učení, čteme: „Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce vychází, s Otcem i Synem stejně ctěn i slaven jest a mluvil skrze proroky.“

Vraťme se tedy k původní otázce: Je správné uctívat Ducha svatého? Pokud bychom tvrdili, že uctívání je hoden pouze Otec, případně ještě Syn, nikoliv Duch svatý, pak toto stanovisko můžeme zastávat pouze za předpokladu, že:

a) nevěříme, že Duch svatý je osoba (sílu nelze uctívat) a/nebo

b) nevěříme, že Duch svatý je Bůh (tedy uctívat ho by bylo modlářství)

Pokud ovšem věříme, že Duch svatý je osoba a je Bůh, pak je naopak chybné ho neuctívat, protože Bohu náleží veškerá úcta a chvála. Naše uctívání má plynout z lásky k Bohu. Pokud tedy milujeme Boha, milujeme Ducha svatého. A pokud milujeme Ducha svatého, je pro nás přirozené ho uctívat.

Trojiční uctívání

Jak jsme se nad tím zamýšleli již v minulém článku, Otec, Syn a Duch Svatý jsou dokonale jedno a jejich vztah můžeme vnímat jako dokonalou harmonií a spolupráci. Když tedy oslavujeme Otce za Jeho lásku a spravedlnost, oslavujeme také Ježíše, který nám ukázal Otcovu lásku v akci a oslavujeme také Ducha svatého, jehož přítomnost nám pomáhá Otcovu lásku vnímat. Když oslavujeme Syna za to, co udělal na kříži, oslavujeme zároveň Otce za to, že ho poslal, a oslavujeme Ducha svatého, který nás uschopňuje vyznat: „Ježíš je Pán“. Když oslavujeme Ducha svatého za Jeho stálou přítomnost v nás, oslavujeme také Ježíše, který poslal Ducha jako našeho Utěšitele, a oslavujeme Otce, jehož hlubiny Duch svatý zkoumá. Když tedy uctíváme Otce, je zároveň poctěn Syn i Duch Svatý, když uctíváme Syna, je uctěn Otec a Duch Svatý a když uctíváme Ducha Svatého, Otec a Syn jsou poctěni.

Na závěr

V tomto a předešlých dvou článcích jsem se pokusila stručně nastínit biblické trojiční učení. Ať už se jedná o jakýkoliv základní bod křesťanského učení, vždy je možné hrát ping-pong s biblickými verši, obhajovat to či ono stanovisko. Problém je v tom, že Bible nebyla sepsána nějakým výborem teologů, který si sedl za stůl a rozhodl se napsat učebnici s rejstříkem. Bůh stále mluví a vyučuje nás. Proto pokud chceme skutečně rozumět Božímu slovu, potřebujeme Ducha svatého a Jeho zjevení a potřebujeme také zkoumat, jak daným pravdám rozuměla Církev v generacích před námi.

Ohledně učení o Trojici jsem se setkala s názorem, že je samo o sobě hlavní překážkou, která Židům brání přijmout Ježíše jako Mesiáše. Můj přítel Lewis Shermann vyrostl v ortodoxní židovské rodině, je to mesiánský žid, žije v Izraeli a má bohaté zkušenosti s evangelizací ve svém národě. Ptala jsem se ho proto, co si o tom myslí. Na závěr bych se s vámi tedy podělím o jeho odpověď:

„Židé jsou vyučováni, že Bůh je jeden a pouze jeden. Proto jim trvá, než porozumí konceptu Trojice. Dokud to není zkušenost, je to pouze teorie. Mnoho křesťanů má problém vysvětlit, že Bůh je jeden (dokonalá jednota), ale zároveň tři osoby. Věřím, že lidé potřebují zažít Boha někdy jako Otce, jindy jako Syna a možná nejvíce jako Ducha svatého. Tyto zkušenosti jsou nad naše rozumové chápání, ale my se jim snažíme dát slova a pochopit je, co nejlépe to lze. Nevěřím, že koncept Trojice sám o sobě komukoliv může zabránit, aby přijal Ježíše. Když je vše řečeno a vše uděláno, je to pouze dílo Ducha svatého, co přivádí lidi do Království.“

Poznámky

1 Velmi často se mlčky předpokládá, že píše-li se v Písmu o „Hospodinu“, je tím automaticky myšlen Bůh Otec. Tak tomu ale není – velmi často se jedná o Boha jako takového, tedy o Otce, Syna i Ducha svatého. Některé pasáže SZ, kde se hovoří o Jahvem, jsou v NZ použity přímo ve vztahu k Duchu svatému, např.: Izaiáš 6,8-10 a Skutky 28,25.

2 Například Svědkové Jehovovi.

3 Skutky 5,3-4

4 Židům 9,14

5 Lukáš 1, 35

6 Žalm 138,7

7 1. Korintským 2,10-11

8 Genesis 1,2; Job 33,4; Žalm 104,30

9 Matouš 28,19; Jan 14,16; 1. Korintským 12,4-6; 2. Korintským 13,14; 1. Petrův 1,2

10 Jan 15,26; 16,7-8-13-14

11 Skutky 13,2, 1.Timoteovi 4,1, Židům 3,7

12 Římanům 15,30

13 Jan 14,26

14 Římanům 8,26

15 Skutky 5,3.4.9

16 Židům 10,29

17 Jan 16,8

18 Jan 16,14

19 Jan 16,14.15

20 Římanům 8,14

21 2. Korintským 3,18

22 Jan 16,13

23 Skutky 1,8

24 2. Petrův 1,21; 2. Timoteovi 3,16

25 2. Korintským 13,13

26 Jan 3,5n

27 1. Korintským 3,16

28 Matouš 12,31-32; I z toho, že je vůbec možné se Duchu svatému rouhat, je patrné, že je Bůh a že je osoba.

29 např. Jan 14,16n

30 2. Korintským 13,13

31 Žalm 48,1

32 Matouš 4,10; Zjevení 19,10 a 22,9

33 Robin Parry, Worshiping Trinity

34 Umučení Polykarpovo, XIV/3, Spisy apoštolských otců

35 Dnes bychom řekli chválicích písní.

Použité zdroje

Robin Parry, Worshiping Trinity, Paternoster Press, 2005

Spisy apoštolských otců, Kalich, 2004

Spolupráce v Trojici

1+1+1= 1 aneb Boží matematika

komentáře 2

přidat komentář