Nejlepší rada do manželství

Během let jsme s manželem dostali řadu rad do manželství. Ale dvě mi utkvěly v mysli nejvíce. Ta první byla název jakéhosi semináře o manželství, který jsme po svatbě s manželem poslouchali na kazetách. Z té nahrávky si již mnoho nevzpomínám, ale ten název zněl: „Manželství jako tým“. Shodli jsme se tehdy, že právě takové manželství chceme budovat.

Tu druhou radu nám předal náš o generaci starší přítel. Bob nám vyprávěl, jak ho hrozně štvalo, že jeho žena nezavírá dvířka od linky – a on se o ně pak vždycky bouchne do hlavy. Dlouho jí to vyčítal, připomínal jí, aby je zavírala. Až pak jednou jako by uslyšel Boží hlas: „Just close the door.“ („Prostě ta dvířka zavři.“) Bob pokračoval: „A tehdy mi to došlo. Stačí prostě zavřít dvířka. To je všechno.“ Často si na to vzpomenu, když mi něco vadí… a řeknu si v duchu Bobovo „Just close the door.“…

Požádala jsem několik lidí, aby se se mnou podělili to to, jaké dobré rady dostali do manželství oni. Tímto jim děkuji za jejich příspěvky a otevřenost.

Libuše Pavelková

Někdo mi řekl, že muži obvykle nemyslí na nic, a manžel mi sdělil, že je jednoduchý – tím ovšem není myšleno slaboduchý. Od té doby se mi lépe žije. Když se mi zdá, že si něco myslí, čemu nerozumím, nebo že to myslí jinak, než řekl, pamatuji na to, že o tom obvykle nepřemýšlí vůbec a nebo zcela jednoduše. Když věci v životě nekomplikuji, žije se nám lépe oběma.
Pamatuji si také celý život vyprávění našich duchovních rodičů, manželů Moravcových ze Vsetína, kteří už jsou u Pána: Robert přemýšlel a rozmýšlel ze všech stran, jak věc dělat, kdy a za jakých okolností by to bylo nejlepší a proč vlastně, a jeho žena už to dávno dělala!

Karel Řežábek

Radu, kterou ohledně manželského nebo partnerského soužití považuji za skutečně nejlepší, jsem kdysi objevil v nějaké knížce a dodnes ji považuji za tajemství šťastných párů. Má dvě části:

(1) znát svoje potřeby a umět o nich partnerovi říct a

(2) znát potřeby svého partnera a snažit se je naplňovat.

Zní to jednoduše, ale jak jsem zjistil, ujasnit si, co jsou moje potřeby, které z nich jsou hlavní, a které vedlejší, a hlavně naučit se o nich mluvit tak, aby to můj protějšek nenutilo k obraně, vůbec není snadné. Ta druhá půlka je ještě těžší. Není to jen o mých potřebách, ale i tom, co potřebuje Dáša (a kupodivu, často potřebuje něco úplně jiného, než bych si myslel). A tak se musím ptát, naslouchat, všímat si… Je to trochu jako tanec – dávám se poznat a mluvím o svých hlubokých věcech, aby Dáša věděla, co potřebuji, otočka, naslouchám a snažím se vypátrat její nejhlubší potřeby, abych jich co nejvíc naplnil, otočka…

Jinak, jak je vidět z fotky, s Dášou jsme se brali docela brzy – mně bylo osmnáct a jí těsně devatenáct. Až na několik výjimek byli tenkrát všichni okolo proti, takže nejčastější rada, kterou jsem tehdy slýchal, byla, abychom ještě počkali. To nebyla dobrá rada – kdybychom počkali, tak bychom se možná nikdy nevzali a to by byla VELKÁ škoda: vloni jsme oslavili 30. výročí svatby a je to čím dál lepší!

Pavlína Kostková

Nejlepší rada do mého manželství? Jsme spolu s manželem rovných 30 let. Před dvaceti šesti lety jsem uvěřila a stala se křesťankou. Do dvou let od této události jsme s mužem stáli před rozvodem. Strašně jsem se snažila, aby také uvěřil, abychom vedli své dva syny k Bohu společně. Ještě před tím, než naše manželství zcela vyhaslo, jsem stihla otěhotnět a porodit dceru. V té době byl však můj manžel už na odchodu, svůj život si naplánoval úplně jinak, zcela odlišně od mých představ. Pamatuji si, jak jsme oba stáli v ložnici, v té nejkritičtější chvíli. Atmosféra by se dala krájet a já se v duchu modlila a úpěla k Bohu. V hlavě vymeteno, vůbec jsem netušila, co mám dělat. A pak jsem to uslyšela: „Dej mu volnost.“ A ještě jednou: „Dej mu volnost a musíš to myslet vážně“. Bůh mě znal. Zdůrazňoval, abych to neřekla „jen tak“, aby se neřeklo. Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep, jak se červenám a modlila jsem se v duchu dál: „Ale Pane, já to nezvládnu…“ A znovu: „Dej mu volnost. Řekni to.“ Tak jsem se zapřela nohama do podlahy a řekla nahlas: „Michale, já ti dávám volnost.“
Uplynuly tři měsíce, stále zůstával. Pak řekl, že spolu oslavíme ještě Vánoce a pak půjde. Na Štědrý večer, už bylo po všem, děti uložené v postelích, tentokrát vládl v pokoji klid a mír, jsem se zeptala, kdy tedy jako půjde. Odpověděl: „Zůstanu s vámi. Kde jinde bych sehnal takovou ženu, jako jsi ty?“ A usmál se. V údivu jsem se zeptala, kdy se takto rozhodl. Odpověděl: “ Přece tenkrát, jak jsi mi řekla, že mi dáváš volnost. Od toho dne už jsem nemusel odejít.“ A to byla nejlepší rada, kterou jsem do mého manželství dostala – „Dej mu volnost.“

Jakub Limr

Skvělých rad jsem dostal možná stovky. Tou nejlepší asi byla: „Přečti si knížku Pět jazyků lásky.“ Otevřela mi úplně nové obzory (nejen) . Naučila mě vyjadřovat lásku tak, aby v tom moje žena skutečně slyšela to moje „Miluju tě!“.

Štěpánka Krišicová

Do manželství jsem dostala hodně rad, ale bohužel, jedna byla horší než druhá. Rady typu „hlavně ho (manžela) nesmíš naučit na moc velký servis, pak nebude chtít doma nic dělat“, „dělej si, co chceš, ale jeho názor mu odkývej“, „první rok manželství bývá hrozný, dej si pozor, jak se bude manžel měnit (k horšímu)“, „na sex se po svatbě moc netěš, není to nic moc“… a mohla bych pokračovat.
Díky Bohu se nic z toho nestalo. V manželství jsem se měla a mám krásně, čím dál tím lépe.Jednu dobrou radu jsem ale dostala, přečetla jsem si jí v  Bibli a hodně často mi zní v hlavě. Je z listu Galatským:

… v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

A vážně to funguje!

Alexandr Flek

Jeden starý moudrý Boží muž mi kdysi předal do manželství tři rady:

  1. Naslouchej své ženě
  2. Naslouchej svým dětem.
  3. Znovu naslouchej své ženě.

Rady byly určeny především mladým mužům, kteří chtěli sloužit Bohu. Nic lepšího jsem od té doby neslyšel!

A co vy – dostali jste nějakou dobrou radu do manželství?

komentáře 2

  • Piosek 16/03/2017 at 19:17

    Krásné. 🙂

    Piosek

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 16/03/2017 at 21:27

      Opravdové lidské příběhy o opravdové lásce krásné bývají 🙂

      Odpovědět

přidat komentář