Můj problém s „křesťanskými filmy“

Mám ráda filmy. Tedy přesněji řečeno, mám ráda dobré filmy.Vyrostla jsem ve filmařské rodině, takže jsem jsem od malička při filmech poslouchala komentáře typu „dobrej záběr“, „no fuj, kdo tohle stříhal“, „to je dobře vybraný herec“nebo „tady je jasný, co se bude dít dál“, a uznávám – jsem tím tak trochu postižená…

Ale co vlastně tedy dělá film dobrým či dokonce skvělým? Výborní herci, kteří nehrají jako z partesu, mají v repertoáru víc, než tři různé výrazy obličeje a dokáží diváka přesvědčit, že prožívají to, co jejich postava. Skvělý kameraman, který umí i něco jiného, než jen použít zoom, má „dobré oko“, cit pro kompozici. Střihač, díky kterému film dobře plyne a jehož práce „není vidět“ – protože pokud střih vnímáme, pravděpodobně není proveden dobře.Soundtrack, který film obohatí, ale nepřebije. Režisér, který podpoří talenty těch, se kterými pracuje, dokáže udržet dobrý rytmus filmu… a spoustu dalšího. Zkrátka, dobrý film musí vykazovat přinejmenším známky dobře odvedeného řemesla nebo spíše řemesel.

Tohle všechno se ale neobejde bez toho základního, kvůli čemu vůbec stojí za to, dát si tu práci a nějaký film točit – bez dobrého scénáře. Tedy, bez dobrého příběhu.

Dobrý příběh stojí na třech základních pilířích:

1. Uvěřitelné, nikoliv jednorozměrné postavy. Ani v reálném životě totiž nepotkáváme lidi, kteří jsou jen dobří či jen špatní. Měly by to být postavy, na kterých nám začne záležet a kterým dokážeme porozumět. S tím souvisí i dobře vystavěné dialogy.

2. Konflikt – postavy se střetnou s nějakou překážkou, úkolem či záhadou – a musí ji překonat. Koho by taky bavilo dívat se na film, kde celou dobu postavy poklidně pijí kafe na zápraží.

3. Řešení – a nemusí to být nutně happyend. Musí být jasné, jak k řešení postavy došly.

Příběh by měl být vystavěn tak, aby nás nenudil, nebyl plochý, umožnil nám prožít emoce, dal nám šanci někomu fandit. Při dobrém příběhu neusnete, protože nedokážete předem předvídat každý další krok. Dobré příběhy dokáží správně dávkovat napětí, dojetí i humor. Můžou být i něčím jiným, než jen zaplácnutím volného večera. Pomáhají nám vidět naše místo v životě, vyjádřit emoce a vyrovnat se s nimi. Mohou nám přirozeně pomoci porozumět složitým pravdám, otevřít témata, která jsou pro nás jinak tabu. V naší rodině často otevírají zajímavé rozhovory s dětmi o etických dilematech či životních zkušenostech. Ostatně, i Bůh k nám mluví v příbězích, včetně toho největšího Příběhu o cestě ke spasení.

Mám ráda dobré filmy, protože mám ráda dobré příběhy. A právě proto mám problém s většinou „křesťanských filmů“. Už termín „křesťanský film“ je sám o sobě sporný. Co činí film „křesťanským“? Fakt, že je o křesťanech? Nebo že se na plátně objeví určitý počet modliteb? Či snad, že skončí obrácením hlavní postavy? Musí být všichni členové filmového štábu křesťané? Nebo je tajemství v tom, že po jeho shlédnutí máte pocit, že jste viděli záznam z kázání? Aneb jak pravila moje kamarádka po shlédnutí jednoho z takových filmů, „už chybělo jen, aby pokřtili svého psa“. Obvykle se za „křesťanské“ označují filmy, které splňují alespoň něco z výše uvedeného. Mají většinou jednu nepochybnou výhodu: nejsou v nich sprosté scény a vulgární jazyk. Ale to samo o sobě dobrý film nedělá.

Nedalo by se ale k věci přistoupit tak, že přece sladkobolný, polopatický křesťanský film možná není umělecké veledílo, ale aspoň neškodí, ne? Ale – opravdu neškodí? Ve nevěřících takové filmy vzbuzují obvykle směs zděšení, posměchu a pocitu trapnosti. Získávají tak poněkud pokřivený pohled na to, jací křesťané jsou, nebo spíše, jak si přejí, aby je druzí viděli. A především, velmi často jim takový film předkládá zjednodušující pohled na evangelium jako náboženství plné prázdných klišé. Špatné křesťanské filmy mohou ublížit i ve vlastních řadách. Reprezentují totiž určité černobílé vidění světa, které některým křesťanům vyhovuje a utvrzuje je v tom, že mají na vše správnou odpověď. Vytrácí se pak vědomí, že evangelium je sice jednoduché, ale není povrchní. Boží pravdy jsou srozumitelné, ale nejsou šablonovité. Boží cestu lze poznat, ale nebývá vždycky zrovna snadná.

Možná by pomohlo, kdyby se křesťané přestali snažit točit „křesťanské filmy“, a místo toho se snažili točit dobré filmy. Neznamená to rezignovat na poselství, ale spíše soustředit se zároveň na dobrý příběh bez kazatelského podtónu. A nám divákům by jen prospělo, kdybychom se přestali řídit nálepkou „křesťanský“ a raději hledali ve filmech dobré příběhy s hlubším poselstvím, než je jen „a protože uvěřili, byli šťastní až do smrti“. Protože náš Bůh píše přece v lidských životech mnohem barvitější, zajímavější Příběh.

Článek byl původně napsán pro časopis Život víry 6-7/2016.

komentářů 14

  • Janka Bianka 28/01/2017 at 10:21

    Súhlasím s tebou, zvyčajne už len to označenie kresťanský film mnoho ľudí odrádza od jeho pozretia a pritom to môže byť úžasný film pre všetkých – veriacich i neveriacich. Pre mňa je na filmoch veľmi dôležité vyjadrovanie, aby tam neboli vulgárne slová a aby som sa presne ako píšeš pri jeho sledovaní nenudila. Trochu mi prekáža aj sex na plátne, čo sa potom prenáša do našich život a vyspať sa s každým už potom znie ako úplne normálna vec. Včera som bola na filme od Evity Urbaníkovej – Všetko alebo Nič. Dobrý film, zaujímavý aj pútavý, ale samozrejme sex a vulgarizmus dosť kazili dobrý dojem. Potom sa nie je čo čudovať, že sa ľudia vyjadrujú vulgárne aj v bežnom živote, veď filmy a dokonca aj knihy to takto podávajú a ak nemá človek nadhľad tak to proste opakuje ako ovca.

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 28/01/2017 at 20:32

      Chápu, je dost těžké najít něco, co má dobrý příběh, je to kvalitně natočené, nejsou tam zbytečné vulgarismy a sexuální scény. Jestli nemáte problém s angličtinou, mohu v tomto směru doporučit tento seriál: http://blog.rachelbicova.cz/forever/

      Odpovědět
  • Martin Schwarz 28/01/2017 at 12:54

    Děkuji za Váš článek. Ale stejně jsem názoru, že každý film si najde svého obdivovatele(zastánce) i kritika. Pro křestˇana by neměl být film Biblí a modlitbou.

    “Pomáhají nám vidět naše místo v životě, vyjádřit emoce a vyrovnat se s nimi. Mohou nám přirozeně pomoci porozumět složitým pravdám, otevřít témata, která jsou pro nás jinak tabu. V naší rodině často otevírají zajímavé rozhovory s dětmi o etických dilematech či životních zkušenostech. Ostatně, i Bůh k nám mluví v příbězích, včetně toho největšího Příběhu o cestě ke spasení.“

    To jste napsala hezky, ale Bible je tím kdo otvírá odpovědi na otázky. Filmy se vždy natočí z pohledu nějakého člověka či více lidí. Ale Boží slovo je napsáno z pohledu Boha a to je pro mě nejvíc. Film se tedy u mě stává spíš tím zaplácnutím volného času, ale přiznám se, že to by to tak nemělo být.
    Přeji mnoho Božího požehnání

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 28/01/2017 at 20:29

      Srovnávat Bibli a filmy by mne nikdy nenapadlo.
      Nepochybuji o tom, že Bible nám dává odpovědi na naše otázky. Ovšem ty otázky se musíme naučit si pokládat. A v tom si Bůh může použít leccos – nejen Bibli samotnou, ale i příběhy ze života, různé knihy a klidně i filmy.
      Pokud je film jen „zaplácnutím volného času“, je to škoda – může být skutečně i něčím víc.
      I vám ať Bůh žehná.

      Odpovědět
  • Marie Procházková 29/01/2017 at 09:34

    Milá Ráchel,
    cítím to velmi podobně. Stejný problém mám též z „křesťanskými “ písněmi.
    Zajímalo by mě co si myslíte o filmu Forest Gamp? Pro mě je to jeden z nejlepších „křesťanských“ amerických filmů.
    Srdečně zdravím.

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 29/01/2017 at 20:09

      Foresta Gumpa mám ráda, byť bych ho neoznačila za křesťanský film. V křesťanské hudbě je myslím mnohem větší šance najít kvalitu, než ve filmech.

      Odpovědět
  • Taychi 29/01/2017 at 13:00

    Asi jsem nikdy neviděla křesťanský film, ovšem slyšela jsem křesťanskou rock. A to je docela fajn muzika. Prostě zpívají o životě s Bohem. A to je fajn. 🙂
    Až nějaký film uvidím, vzpomenu si na tebe a na tento článek. Já sama nejsem věřící, ale nemám k víře žádný záporný vztah. Bible je pro mě úžasné literární dílo, mám ráda příběhy z ní, chápu lidi, kteří věří. Jsem schopna je poslouchat, protože pokud to nejsou fanatici, jsou to úžasní lidé. 🙂
    Jinak pokud mohu doporučit nějaké filmy, tak se zkus zaměřit na dánskou produkci. Mohu doporučit: Adamova jablka, O kuřatech a lidech a Spása. Ve všech hraje Mads Mikkelsen. Zajímal by mě názor filmové nadšence na tyto filmy. Nespěchá to, ale klidně se mi pak ozvi na blog nebo třeba na email taychimono + gmail. com 🙂

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 29/01/2017 at 20:13

      Jak jsem psala Marii, v křesťanské muzice je větší šance najít něco kvalitního, než ve filmech, které samy sebe označují za křesťanské.
      Skandinávská produkce obecně je specifická – možná podobně, jako ta knižní. Mads Mikkelsen je skvělý herec, zatím se mi líbil ve všem, co jsem s ním viděla…

      Odpovědět
  • tomas zajic 17/02/2017 at 12:49

    Rachel,
    v poslední době mě zaujal film, který bych taky neoznačil jako křestanský. Příběh odpírače vojny, adventisty Dosse od Mela Gibsona. Četl jsem na fcb vyjádření Saši Fleka, s nímž souzním, že otevírá vzácné myšlenky, která nás křestany nutí domýšlet souvislosti našeho věření. Jsem rád, že jsem objevil tvůj blog. Zája

    Odpovědět
  • tomas zajic 17/02/2017 at 12:52

    Jo a výše zmiňovaná Adamova jablka a také Kurz negativního myšlení jsou severské filmy, které mě dostaly ze stejného důvodu. Jsou hluboké a jdou na dřeň. Příběh Alvina Straighta je pecka nad pecky, o odpuštění jsem nic lepšího asi neviděl.

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 17/02/2017 at 22:26

      Alvin Straight je úžasný film, který se dá vidět opakovaně.

      Odpovědět

přidat komentář