Pokud se ve filmu sejdou Maryl Streep a Diane Keaton, je to už samo o sobě signálem, že bude stát za to. K tomu přihoďte mladičkého Leonarda Di Capria (ještě před Titanicem) a skvělý scénář – a úspěch je zaručen.

Marvinův pokoj je konverzační film o dvou zhruba čtyřicetiletých sestrách, které se již před lety odcizily. Bessie (Diane Keaton) se nikdy nevdala a stará se už dvacet let o ochrnutého otce a nemocnou tetu. Lee (Maryl Streep) kdysi dávno přerušila s rodinou veškeré vztahy a má dva syny. Ten starší, Hank (Leonardo Di Caprio) zrovna nedávno podpálil barák a byl proto umístěn do ústavu. Lee se dozví, že její sestře Bessie byla diagnostikována leukémie a potřebuje transplantaci kostní dřeně. Vydá se tedy i se svými syny do svého rodiště, aby zjistili, zda je někdo z nich vhodným dárcem. Otevírají se staré spory a vzniká problém – kdo se teď postará o otce a o tetu? A je možné, aby se tahle rozbitá rodina ještě někdy dala dohromady? Jak se vlastně rodiny rozpadají? Proč tak často jeden ze sourozenců uteče před zodpovědností za péči o rodiče? Je ten druhý jakýmsi mučedníkem, nebo si svou roli sám vybral? Tyto a další podobné otázky Marvinův pokoj otevírá.

Marvinův pokoj je natočen podle stejnojmenné divadelní hry Scotta McPhersona (u nás hraje například Slovácké divadlo), což se odráží v jeho komorním pojetí. Ačkoliv neholduji „rakovinovým“ filmům, v tomto případě se tvůrcům podařilo nesklouznout ke sladkobolným klišé. Je to laskavý, lidský a i při všech těžkostech, se kterými se musí jeho protagonisté vyrovnávat, velice vtipný film. Připomíná nám, že rodinná pouta se nedají jen tak smáznout a že minulost těžko pohřbíme navždy.