Jak vychovávat introverta

Introvertní děti bývají bázlivější, než jejich extrovertní vrstevníci. Potřebují čas si pečlivě rozmyslet, než něco podniknou. Vzhledem k tomu, že vše dělají s velkým nasazením, snadněji se unaví. Pomalu si zvykají na nové lidi ve svém okolí a neobklopují se velkou bandou kamarádů, bývají raději se svou rodinou.

Zvláště pro extrovertní rodiče může být introvertní dítě oříškem. Jak k němu najít cestu? Na co si dát ve výchově introvert pozor? Tady je pár tipů, které vám mohou pomoci.

Informujte se

Zjistěte, jací infroverti vlastně jsou. Budete-li rozumět tomu, jak introverti vnímají svět a fungují v něm, porozumíte lépe i potřebám svého dítěte.

Introvertní děti většinou:

  • Nejlépe komunikují jeden na jednoho.
  • Často jsou „duchem nepřítomné“.
  • Vyhledávají samotu.
  • Jsou to dobří posluchači.
  • Potřebují čas, aby si rozmysleli odpověď.
  • Trvá jim déle, než se o něčem rozhodnou.
  • Málokdy se sdílí o svých pocitech.
  • Ve větší společnosti bývají spíš potichu.
  • Učí se dobře pozorováním.
  • Než se pustí do hry, rády si ji nejprve trochu okoukají.

Nechte je mluvit

Že introverti nemluví? Ale kdepak – velmi rádi mluví o něčem, co je zajímá. Často mají velice specifické zájmy a dokáží o nich mluvit hodiny.

Dovolte mu být o samotě

Řada lidí má dojem, že pokud dítě tráví čas o samotě a nehovoří o svých pocitech, znamená to, že je s ním něco v nepořádku. I když takové projevy mohou provázet například depresi, u introvertů je to běžné. Dejte proto introvertnímu dítěti prostor. Pokud nemůže mít svůj pokoj, vytvořte mu alespoň místo, které bude jen jeho, třeba oddělené závěsem.

Neberte si osobně, že chce být dítě samo. Nevypovídá to nic o jeho vztahu k vám. Vše, co dítě každý den dělá – chození do školy, soustředění na učení, kroužky a podobně – ho vyčerpává. Když pak přijde domů, často si raději zaleze s knížkou nebo k počítači, aby obnovilo síly. Pak teprve je schopno komunikovat s rodinou.

Vyhněte se nálepce „stydlivý“

Když někoho neustále nazýváme „stydlivým“, může získat dojem, že je to vlastnost, která je jednou provždy daná a kterou nemá pod kontrolou. Více se pak uzavře do své „bubliny“, která mu brání získávat větší jistotu v komunikaci s druhými lidmi.

Pamatujte na to, že introvert nežádá o pomoc

Introverti často řeší své problémy vnitřně. Vaše dítě proto nemusí být schopné mluvit o nějaké těžké situaci, kterou právě řeší. Například od své dcery jsem se o jejích „dramatech“ dozvídala s dvou až tříletým odstupem. Je dobré se dětí ptát a skutečně naslouchat – zároveň ale nevyslýchat a neslídit.

Nenuťte ho se družit

Váš introvert bude nejspíš zcela spokojen s jedním či dvěma přáteli. To, že ho neuvidíte často ve velké bandě, neznamená, že má nutně problém se socializovat. Tím, že budete nutit dítě, aby mělo více přátel, nijak nezměníte jeho povahu. Jediné, čeho dosáhnete, když ho budete příliš vystavovat velkým skupinám, je, že bude vyčerpanější a podrážděnější. Nepovažujte omezený okruh přátel za nějaký problém – dítě může mít ve skutečnosti hlubší vztahy, než kdyby mělo kamarádů deset.

Neztrapňujte je

Snad žádnému dítěti není příjemné, když si z něj někdo neustále utahuje. Pro introverty to ale bývá ještě méně stravitelné. Velmi často jim totiž takový humor uniká a může ho vnímat jako útok. Je potřeba tedy dávat pozor na to, jaký druh vtipů dítě snese.

Novým věcem je vystavujte postupně

Pokud má dítě problém s novými lidmi a zkušenostmi, neznamená to dítě zcela izolovat. Vystavujte ho však obojímu postupně a respektujte v tom jeho tempo. Jak postupně dítě riskuje v malých věcech, odváží se i do větších. Postupně pak lépe zvládá pocity úzkosti.

Neberte si to osobně

Pro extrovertní rodiče může být introvertní dítě matoucí. Proč se moje dítě nechce víc mazlit? Proč chce být o samotě? Proč si nechce povídat? Dělám snad něco špatně? Jsem dobrý rodič? Proč se mi nedaří se k němu „dostat“?

Intorverze vašeho dítěte ale není o vás. Nevypovídá nic o vašich rodičovských schopnostech. Introvertní dítě, které si zaleze do pokoje, vás nemá méně rádo ani netrucuje. Není s ním nic v nepořádku – a s vámi jako rodičem také ne.  Pro introverta je zkrátka „normální“ něco jiného, než extroverta.

Chcete vědět víc?

Nenašla jsem v češtině knihu, která by byla zaměřena na výchovu introvertů. Doporučím tedy alespoň knihu, která se zabývá rozdíly mezi extroverty a introverty. Pomůže vám, abyste svému introvertnímu dítěti lépe rozuměli.

Sylvia Löhken: Introverti a extroverti

Co introverti a extroverti potřebují, co jim jde, a kde by se naopak měli mít na pozoru? Jak extrovertní a introvertní vlastnosti ovlivňují naše myšlení, emoce a jednání? Jak jsou na tom introverti a extroverti ve stresových situacích? Jak dělat věci v souladu se svým typem osobnosti? Čtivá a zajímavá knížka, určená všem introvertům, extrovertům a také centrovertům. Dozvíte se v ní, jak žít podle vlastního založení, jak využívat svých silných stránek a nebát se slabých. V závěru knihy pak najdete test, v němž zjistíte, nakolik jste osobností introvertní, nebo extrovertní.

KNIHU KUPTE ZDE

 

komentáře 2

  • Piosek 16/03/2017 at 18:55

    Moc milý článek. 🙂 Moje mamka je extrovert a taťka introvert. A naše komunikace? Mamka chce, ať jí pořád něco říkám, což mě extrémně unavuje, takže to dopadne tak, že mamka vede monolog a já poslouchám. S taťkou zase ale mlčíme oba klidně hodinu a jsme oba spokojení. Je to opravdu zajímavé, jak jsou extroverti a introverti rozdílní. Lidé co mě neznají si myslí, že jsem nudná, tichá a stydlivá. A přitom to není vůbec pravda. 😀 Aspoň myslím…

    Piosek

    Odpovědět
    • Ráchel Bícová 16/03/2017 at 21:27

      Introverti vůbec nejsou nudní! 🙂

      Odpovědět

přidat komentář