Hacksaw Ridge: Příběh o muži se statečným srdcem

poster01Pravdivý příběh o adventistickém pacifistovi, který dobrovolně narukuje, armáda mu to dá sežrat a on nakonec všechny překvapí svou odvahou, když beze zbraně zachrání 75 vojáků. Za jeho čin mu prezident Harry Truman předal nejvyšší ocenění, Medaili cti. Tak by se dal shrnout děj filmu Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny. Snímek byl napjatě očekáván, znamenal totiž návrat Mela Gibsona jako režiséra po deseti letech. A návrat se podařil opravdu ve velkém stylu.

Film otvírá na první pohled idylické prostředí malého města Lynchburg ve Virginii. Máme možnost pozorovat dospívání hlavního hrdiny, Desmonda Dosse (dosud nepříliš známý Andrew Garfield). Sledujeme jeho vztah s otcem alkoholikem, traumatizovaným veteránem z 1. světové války (skvělý Hugo Weaving), laskavou věřící matkou (zajímavá Rachel Griffiths) a později se zdravotní sestrou Dorothy (zdobná Teresa Palmer), kterou si přes svou neohrabanost získá svou upřímností a ožení se s ní. První část filmu, přes konflikty s otcem, působí až nepřirozeně naivisticky.

Poté, co Japonci 7. prosince 1941 zaútočili na Pearl Harbor, se do armády USA houfně hlásili mladí muži z celé země. Byl mezi nimi také třiadvacetiletý Desmond. Stejně, jako ostatní, měl odhodlání sloužit své vlasti. Už dříve toužil být zdravotníkem a právě tím se chtěl stát v armádě. Když ale při základním výcviku dojde na použití zbraně, Desmond se jí, jako adventista a tedy pacifista, odmítá byť jen dotknout. Velitelé i spolubojovníci Desmondův postoj chápou jako zbabělost a ohrožení bezpečnosti celého mužstva. Desmond čelí urážkám, ponižování, šikaně a výzvám k opuštění armády, přesto se rozhodne vytrvat. Vojenský soud mu nakonec překvapivě umožní, aby jako jediný americký voják ve 2. světové válce bojoval v první linii neozbrojený.

Třetí část filmu pak sledujeme, jak se Dossova rota během bitvy o Okinawu snaží dobýt 120 metrů vysoký hřeben přezdívaný Hacksaw Ridge. Když se vojákům podaří po lanech vyšplhat na vrchol, zažijí to, proč se o válce často mluví jako o pekle na zemi. Padají k zemi jako mouchy a brzy přichází rozkaz k ústupu. Desmond však nechce vzdát svůj úkol – dostat zraněné do bezpečí. Uprostřed střelby a děsu volá k Bohu: „Co po mně chceš?“ A odpovědí je mu volání zraněného o pomoc. S modlitbou „Pane, pomoz mi zachránit ještě jednoho,“ postupně celých dvanáct vyčerpávajících hodin odnáší zraněné z bojiště a spouští je po laně dolů, aby nakonec zachránil celkem 75 mužů.

skutečný Desmond Doss

skutečný Desmond Doss

Hlavní postava si mne nezískala hned od začátku, což je ale ve skutečnosti součástí toho, proč film funguje. Desmond totiž působí jako trochu přihlouplý, nedovzdělaný vidlák, od kterého nic moc nečekáte, a jeho úsměv působí až otravně. O to víc s ním ale prožíváte jeho přerod ve skutečného hrdinu, o to víc fascinuje jeho odhodlání a statečné srdce. Mel Gibson o Dossovi říká:

„Když jsem poprvé slyšel příběh Desmonda Dosse, byl jsem ohromený rozsahem jeho obětavosti. Byl zde muž, který neúnavně a naprosto nezištně opakovaně riskoval svůj život, aby zachránil životy svých bratrů ve zbrani. Desmond byl úplně obyčejný člověk, který dělal neobyčejné věci.“

Přestože je film o pacifistovi, který odmítl nosit zbraň, nelze se ubránit myšlence, že beze zbraní by se tato válka asi těžko dala vyhrát. Snímek není propagací pacifismu jako takového. Místo toho nám působivě ukazuje, že dokonce i uprostřed vší té hrůzy může obstát přesvědčení jednotlivce. Zajímavé na Desmondově pacifismu je také to, že ho nijak nevnucuje svému okolí. Netváří se, že je snad díky tomu lepším člověkem, netvrdí, že by všichni měli odhodit zbraně. Ve filmu jasně vidíme, jak Desmondovy postoje souvisí s jeho osobními zkušenostmi a proč vlastně slíbil Bohu, že se nikdy zbraně nedotkne.
Chvílemi žel film sklouzává do kýčovitého patosu a celkově by mohl mít svižnější tempo. Naturalistické bojové scény, jakkoliv skvěle natočené, se až příliš opakují a díky tomu občas, místo aby diváka probraly, ho spíše znecitlivují vůči utrpení. Například scéna s harakiri je zařazena naprosto zbytečně. Mnohem více do hloubky na emoce působí záběry, ve kterých je hrůza války zobrazena jakoby mimochodem, třeba při pohledu na tváře těch, co se právě vrací z boje…

Je nutno upozornit, že vzhledem k drsným válečným scénám snímek není vhodný pro povahy v tomto směru citlivé, pro děti pak pochopitelně vůbec ne.

Film vzbuzuje řadu otázek. Může křesťan bojovat se zbraní v ruce? Jaké místo má ve válce milosrdenství vůči nepříteli? Jak rozeznat zbabělost od věrnosti svému přesvědčení?

Gibsonovi se v každém případě podařilo natočit silný snímek o odvaze, obětavosti a o víře, která se neuchyluje ke kompromisům.

Pokud bych měla udělit procenta… dávám 75 %.

Recenze vyšla v časopise Život víry 1/2017.

1 komentář

  • Mlčení - mezi řečí 31/03/2017 at 21:11

    […] záležitostí. Zajímavostí je, že Andrew Garfield (dosud známý svými rolemi ve filmech Hacksaw Ridge) v rámci příprav na svou roli prošel během jednoho roku ignacijánskými exerciciemi. […]

    Odpovědět

přidat komentář