kategorie: vzpomínky

Vzpomínka na vesnickou dvojtřídku


Do školy ve vesnici u Zlína, kde jsme bydleli pět let, jsem nastoupila v pěti letech. Ačkoliv jsem se narodila v silném ročníku, ve vesnické škole byl dětí nedostatek. A tak se soudružka ředitelka zeptala mojí matky, zda by mne nechtěla dát do školy dřív, aby tu první třídu mohli otevřít. Už jsem uměla číst, ve školce jsem se kousala nudou a psycholog v poradně usoudil,…

číst dál »

10 hnusných jídel, ze kterých se mi v dětství zvedal kufr


U nás doma se muselo dojíst vše, co jste dostali na talíř. A v jídelně na to samé dohlížely ostřížím zrakem dozorující učitelky. Nebylo tak úniku před jídly, ze kterých se mi zvedal žaludek. Tady je seznam hnusných jídel mého dětství. Předesílám, že celkově moje rodiče vaří skvěle a většinu těchto blafů znám ze školní vývařovny. Buchtičky se šodó Začnu tímto u většiny lidí oblíbeným…

číst dál »

Vzpomínka na dědu z Košíř


Letní ráno na chatě. Čerstvě nasbírané houby. Plynový vařič. Černý kafe. Zapálená cigareta. Děda se tiše pohyboval po kuchyňce, kde jsem spala na široké lavici s molitanem. Pískající konvice. Cinkání nádobí. Krájení chleba na prkýnku. Děda vstával dávno před tím, než jsme se my ostatní probrali. Odcházel na svá tajná naleziště vždycky sám a přinášel košík hub i v letech, kdy „nerostly“. Osamělý houbař.…

číst dál »

Vzpomínka na pratetu Maryšu


Před pár lety mi připadl nelehký úkol – za naši rodinu promluvit na pohřbu mojí pratety. Jmenovala se Marie Zlámalová a byla to středoškolská učitelka češtiny, francouzštiny a latiny na gymnáziu v Chomutově. Celý život zápasila s velice špatným zrakem. V posledním desetiletí svého života neviděla téměř vůbec a trpěla demencí. Zemřela ve vysokém věku; neměla děti, ale pohřební síň byla plná lidí, jejichž život ovlivnila. …

číst dál »

Seriály našeho dětství


Provázely nás celé naše dětství – každou sobotu večer běžel nějaký dětský či rodinný seriál. Máma většinou v sobotu napekla, takže jsem na ně koukala u nějaké bábovky a kakaa spolu s bráchou a tátou. Tohle byly moje oblíbené. Skippy Skippy aneb klokaní hvězda. Děsně jsem záviděla těm dětem, co se mohly učit přes rádio. Jelikož jsem byla přírodomilec, tenhle australský seriál plný zvířat byl jeden…

číst dál »

Táta vlkodlak


V mém pokojíčku byla zima. Bylo brzo ráno, neděle. O víkendu jsem měla dovoleno si po ránu vlézt k rodičům do postele. Bosýma nohama jsem docupitala do obýváku, který sloužil i jako rodičovská ložnice. Napasovala jsem se mezi ně, pěkně pod peřinu, do tepla. Bývala to nuda, protože rodiče spali a nestáli o to, abych je někdy v sedm ráno burcovala. Takže jsem se snažila nemluvit.…

číst dál »

Holka, která si hrála se sirkami


Od svých tří do osmi let jsem vyrůstala ve vesnici u Zlína, kde táta pracoval ve filmových ateliérech. Dítě Pražáků na moravské vsi. Doma jsem mluvila s rodiči pražsky, mezi dětmi pěkně po moravsky. Ogaři, cérky, zemáky, slépky… Vlastně jsem byla bilingvní. Pokud jsem zrovna nebyla ve školce či později ve škole, běhat s děckama po vesnici a za humna, to byla hlavní náplň…

číst dál »

Hry našeho dětství


Přestěhovali jsme se tehdy ze vsi u Zlína zpátky do Prahy, kterou jsem do té doby znala z návštěv u babiček. Nastoupila jsem uprostřed školního roku do nové školy na Letné a najednou jsem zjistila, že najít si kamarádky není vůbec snadná věc. Když se ale pak šlo během přestávky před odpoledním vyučováním na hřiště kousek od školy, zavětřila jsem příležitost. Ty dvě holky,…

číst dál »

Malá, tichá pomsta


V mých patnácti to byla první opravdu velká láska. Čtyři měsíce jsem neviděla, neslyšela nic a nikoho, než svého milovaného (dejme tomu) Pepu. Měl snad dva metry, široká ramena a v obličeji vypadal tak trochu jako buldoček. Dneska bych řekla, že ještě výstižnější je Shrek. Nesmějte se mi, měl vážně sexy mozek, IQ alespoň 150. Moje oddanost vůči němu neznala mezí. Nicméně jednoho…

číst dál »

Vzpomínka na paní učitelku


Sedmá třída. Jeden po druhém jsme v lavicích měli vstát a říct, čím chceme být, až budeme velcí. Právník. Doktorka. Ekonom. Učitelka. Na jazykové škole nikdo neplánoval být prodavačkou či zedníkem. „Chtěla bych být spisovatelkou.“ Kolem to zašumělo přidušeným smíchem. Aby taky ne, když třídní outsider vypustí z pusy takovou pitomost. „Ty jednou klidně můžeš být spisovatelkou,“ zaznělo vážným hlasem od katedry. „Jednou…

číst dál »