20 Říj 7 způsobů, jak předcházet syndromu vyhoření
Učitelé, kteří jsou protivní na děti. Zdravotníci, co se utrhují na pacienty. Netrpělivá sociální pracovnice, které klienti lezou na nervy. Pastor, který jen s přemáháním zvedá telefon členům svého sboru. Všichni si kladou otázku, zda jejich práce má vůbec smysl.
Dost možná jsou obětí takzvaného syndromu vyhoření neboli burnoutu. Poprvé ho popsal americký psychoanalytik Herbert Freudenberger, který ho definoval jako „stav mentálního a fyzického vyčerpání, způsobený profesí daného jedince“. Syndrom vyhoření je typický především pro pracovníky v pomáhajících profesích – tedy ve školství, zdravotnictví, sociálních zařízeních či v církvích.
Jak poznám vyhoření?
Mezi typické psychické příznaky burnoutu patří ztráta nadšení a zodpovědnosti, nechuť k práci, sklíčenost, agresivita, pocity bezmoci a nedostatku uznání či dokonce deprese. K tomu se přidružují různé tělesné příznaky. Časté jsou poruchy spánku, rychlá unavitelnost, potíže s dýcháním, špatné zažívání, poruchy chuti k jídlu či vysoký krevní tlak.
Zasaženy jsou ale také vztahy s lidmi. Ke klientům mívá vyhořelý pracovník cynický či lhostejný přístup a jeho nedostatečný výkon v práci pak působí konflikty s kolegy.
Zajímavý, netradiční pohled na vyhoření přináší ve své knize Hořet, ale nevyhořet český psycholog Jaro Křivohlavý. Ten upozorňuje, že s vyhořením se setkáme nejen u pomáhajících profesí, ale i v rodinných vztazích – vyhořet může láska mezi manžely, vyčerpávající je rodičovství, někdy vyhasíná i láska dětí k rodičům. Ve své knize pak povzbuzuje čtenáře, aby neztráceli snahu investovat do mezilidských vztahů. Hovoří také o tom, že vyhoření souvisí s tím, jak vnímáme smysl svého života.
Kořen burnoutu spočívá v naší existenciální potřebě věřit, že náš život je smysluplný, že věci, které děláme, jsou nějak užitečné, důležité, ba dokonce v určitém smyslu „hrdinné“.
Jaro Křivohlavý, Hořet, ale nevyhořet
Jak nevyhořet
Nemusíte jen čekat, až vás syndrom vyhoření dožene. Můžete dělat něco pro to, abyste mu předešli. Tady je několik tipů, které vám v tom mohou pomoci.
1. Starejte se o své tělo
Jezte zdravě. Hýbejte se. Dostatečně spěte. Jíst, co vám přišlo pod ruku, nepohnout kostrou a pařit do rána – to vám možná prošlo ve dvaceti. Ale nikomu věčně není dvacet. Že vám vaše matka tyhle rady pořád opakuje? Něco vám prozradím: má pravdu!
2. Vybudujte si podpůrnou síť
Stále přibývá lidí, kteří nemají nikoho, s kým by sdíleli své starosti. Syndrom vyhoření nás pak od lidí ještě více odděluje. Vybudujte si síť lidí, se kterými si rozumíte a můžete si být vzájemnou oporou v těžších obdobích.
Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu: Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej? (Kazatel 4,9-10)
3. Odpojte se
Váš mobil a váš počítač mají kouzelné tlačítko. Tím je můžete vypnout! Nemusíte být stále na příjmu. Právě večeříte s rodinou a zvoní telefon? Zavolejte dotyčnému později zpět. Zkuste pár dní používat počítač jen k práci. Odjeďte na víkend někam, kde není wifi.
4. Vybírejte si dovolenou
Až příliš často slýchám o někom, kdo si „zase nestihl vybrat dovolenou“. Každý z nás ale dovolenou potřebuje – vypnout ze zaběhané rutiny, odcestovat do jiného prostředí. Jednu dobu jsem dokonce dvakrát ročně odjela na krátkou dovolenou úplně sama, bez rodiny. Když dovolíte svému mozku, aby skutečně relaxoval, zjistíte najednou, že se obnovuje vaše kreativita a schopnost řešit problémy. A navíc, dovolená chrání vaše zdraví: muži, kteří si pravidelně berou dovolenou, snižují o 32% riziko, že zemřou na infarkt; u žen je to dokonce 50%.
Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ (Marek 6,30)
5. Najděte si supervizora
Zatímco studenti sociální práce se setkají se supervizí už během studia, v ostatních pomáhajících profesích je zatím bohužel často neznámým pojmem. Řada lidí si ji představuje jako nějakou kontrolu či inspekci. Supervizní setkání naopak otevírá bezpečný prostor, ve kterém lze otevřít své pochyby a tápání, očistit se od negativních emocí spjatých z výkonem povolání, získat určitý nadhled a podporu. Může vám pomoci ujasnit si priority a najít efektivnější způsoby, jak zvládat svou práci.
6. Každý den si udělejte radost
Napusťte si vanu. Jděte na delší procházku se psem. Kupte si zmrzlinu. Začtěte se do oblíbené knížky. Dojděte si na kafe. Lehněte si na trávník. Sami sebe nahlas pochvalte. Pusťte si dobrý film. Zavolejte někomu, koho máte rádi. Zkrátka najděte a udělejte něco jednoduchého, co vám udělá radost.
7. Spoléhejte na Boží milost
Naše hodnota nezávisí na tom, co všechno dokážeme. Pokud jsme křesťané, věříme, že nezáleží na tom, kolik toho zvládneme, ale na Boží lásce k nám. Boží milostí jsme zachráněni. Někdy se na to v pomáhající profesi či ve službě v církvi snadno zapomíná – děláme přece takovou Bohu libou činnost. Nezapomínejme ale kvůli všemu dobrému, co se snažíme dělat, na Původce všeho dobra.
Ježíš řekl: Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké. (Matouš 11,28-30)
Chcete se dozvědět víc?
Vyhoření – Anslem Grün
Anslem Grün, benediktinský mnich a klasik spirituální literatury, se tentokrát věnuje problematice, jež provází lidi, kteří věnují často veškerou svou energii práci a výkonu a přitom zapomínají kvalitně prožívat vlastní život. Syndrom vyhoření může být ale také průvodním znakem nastupujícího středního věku nebo stárnutí. Jeho recepty zní: zdravé životní rituály, následování silných vnitřních obrazů a vizí a vědomé utváření pozitivního náhledu na vlastní život.